Křest sv. Vladimíra

6. zpěv - Audience

U cara se setkali kněží, zvoníci, kostelníci, biskupové, hrobaři, muzikanti

a ministranti, přišli si stěžovat, že hynou, protože Rusové přestali platit desátky. Ať jim car opatří nového boha, když jim Peruna sebral. Car řekl, že si vše rozmyslí.

7. zpěv - Ministerská rada

V tomto zpěvu se car radí s ministry o novém bohu. Každý z nich má svůj názor podle toho, jakou funkci zastává.

8. zpěv - Kamarilla

V osmém zpěvu útočí na cara ženská kamarilla. Večer poté se car svěřil svému sluhovi Matesovi, který za něj problém vyřešil. Běžel do novin a dal inzerát, že car hledá nového boha. Druhý den se to všude vědělo.

9. zpěv - Jezovitský marš

Novina se donesla až k papežovi a ten rozkázal poslat na Rus jezovity. Nechá jim složit speciální marš, kterému je v textu věnován celý 10. zpěv.

10. zpěv - Konkurs

Tento zpěv je o konkurenčním boji mezi jednotlivými církvemi, které se sešly. Jedna druhou pomlouvá, aby byla co nejlepší a zvítězila.

Hlavní postavy:

Car Vladimír - ruský vládce, je samolibý, vždy musí být po jeho a když mu někdo oponuje, je za to potrestán - dokonce i bůh.

Perun - bůh, který neuposlechl nařízení cara (člověka) a ten ho za to odsoudil.

S jeho smrtí se ale ztratila autorita církve a víry.

Vlastní názor na knihu:

Toto dílo se mi líbilo, bylo napsáno vtipně a ironicky. Bylo srozumitelné, takže se dobře četlo. Překvapilo mě autorovo používání vulgarismů. Připadalo mi také trochu absurdní (utopení boha, konkurz na nového). K maturitě bych si ho vybrala, protože není náročné, je krátké a dobře se s ním pracuje.

Další informace:

Autorem je Karel Havlíček Borovský (1821-1856) - novinář, literární kritik, básník, satirik, překladatel. Narodil se v Borové v rodině zámožného kupce. Přestože se v rodině mluvilo německy a Havlíček studoval na německých školách, němčinu za svůj rodný jazyk nepovažoval.

Po gymnáziu vstoupil do kněžského semináře ( byl přesvědčen, že právě kněz může nejvíce působit na lidi, rozšiřovat český národní a vlastenecký život). Kvůli svým názorům z něj byl vyloučen. Tehdy začal psát epigramy ( s krutým vtipem a útočnými myšlenkami) na církevní dogmata a církevní morálku.

V roce 1843 odjel do Moskvy pracovat jako vychovatel. Po návratu zpět domů působil v redakci Pražských novin a jejich literární příloze Česká včela. Vydával také vlastní politický deník Národní noviny se satirickou přílohou Šotek, ty však byly zastaveny.

V roce 1859 se přesunul do Kutné Hory a začal vydávat časopis Slovan. V roce 1851 byl poslán do vyhnanství do Brixenu ( Tyrolsko), kde strávil 4 roky. Na návštěvu za ním přijela i manželka Julie s jejich dcerou. Později byl propuštěn pod příslibem, že již nebude publikovat, ani psát. Po návratu domů se dozvídá, že mu zemřela manželka a dcera byla předána do výchovy jeho švagrové. Krátce po svém návratu zemřel na tuberkulózu.