Kytice

Životopis autora:
Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu roku 1811 v Miletíně pod Zvičinou do chudých poměrů. Jeho otec byl švec a matka pocházela z kantorské rodiny. Už od mladí měl blízký kontakt s venkovem, ze kterého později těžil při psaní svých děl. Po dokončení studií v Hradci a v Praze byl zaměstnán Královskou českou společností nauk jako sekretář Českého muzea. Od roku 1851 působil jako pražský archivář a od roku 1864 pracoval jako ředitel pomocných úřadů pražských. Znal se s Karlem H. Máchou, bratry Grimmovými i Františkem Palackým, se kterým pracoval. Díky této spolupráci hodně cestoval po českých krajích. S bratry Grimmovými sdílel zájem v ústní lidové slovesnosti. Tyto slovesnosti sbíral a výsledkem jeho práce byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842 – 1845). Jeho nejvýznamnější dílo, Kytice z pověstí národních vyšla roku 1853 (zkráceně jen Kytice). Za svůj život se zúčastnil mnoha důležitých okamžiků své doby. Zemřel ve věku 59 let 21. listopadu roku 1870 v Praze na tuberkulózu, kterou trpěl po celý život. Pochován je na Malostranském hřbitově v Košířích, odkud byly jeho pozůstatky převezeny do rodinné hrobky na Olšanech.

Literární historie a kritika:
Kytice byla poprvé vydána roku 1853 pod názvem Kytice z pověstí národních. Tu vydal pražský nakladatel Jaroslav Pospíšil. První vydání obsahovalo 12 balad, z nichž polovina vznikla ještě před souhrnným vydáním. Nejstarší z balad je Polednice, která vznikla v roce 1834 a byla otištěna roku 1840. Druhá nejstarší balada je Poklad, která vznikla roku 1837 a byla otištěna rok poté. Ze starších balad můžeme ještě jmenovat Štědrý den, Zlatý kolovrat a Holoubka. Ostatní balady vznikli mezi lety 1851 a 1852. K druhému vydáním (1861) byli přidána balada Lilie a písně, které sám autor považoval za literárně méně kvalitní než balady, a které se otiskují dodnes (jsou součástí i této knihy). Třetí vydání vyšlo až roku 1871, tedy po autorově smrti. Z tohoto vydání byl vypuštěn oddíl Písně. Tyto vydání ilustroval dřevorytec František Richter starší.
Balady jsou inspirovány slovanskou lidovou slovesností, českými pověstmi a historií. Poukazují na hodnotu mezilidských vztahů a najdeme v nich prvky typické pro lidovou slovesnost, které můžeme najít i v pohádkách a dalších dílech. Společným znakem všech balad je bohaté využití jazykových prostředků, opakování veršů a to, že ve všech baladách (kromě Záhořova lože) jsou hlavními postavami ženy. Kytice vznikala několik let a jedná se o jediné skutečně autorem napsané dílo. Dnes je Kytice klasikou české literatury, a dokonce osm balad bylo v roce 2000 zfilmováno. O kvalitě snímku raději pomlčím.
Každá balada se liší jazykovými prostředky a příběhem. Balada Vodník obsahuje dialogy, anaforu, epanastrofu a její sloky mají pouze 4 nebo 8 veršů. Autor v ní střídá větší množství rýmů. Erben při psaní vodníka využil také hláskové instrumentace, zvukomalby, personifikaci, metafory a metonymie.
Balada Záhořovo lože zase byla reakcí na Máj od K. H. Máchy. Máj, i přesto, že se dodnes jedná o nejznámější české romantické dílo, byl ve své době kritizovaný za malou míru vlasteneckosti. V reakci nato přišel Erben s příběhem, který se také točí kolem loupežníka, ale Záhoř na rozdíl od Viléma přizná chybu a poká se. Díky tomu je zachráněn před věčným utrpením v pekle. Vilém za vše, co se stalo, viní svého otce, kterého z celého srdce nenávidí. Záhoř se tak vzdorem proti vyšší vůli vykoupí.
Balada je tematicky blízká Zlatému kolovratu, se kterým sdílí „šťastný konec“, pohádkový námět a motivy viny, vykoupení a pokání. Záhořovo lože je zčásti založené na legendě o Záhoři, která je známá jak u nás, tak i v Polsku a v Lužici. Poslední verš balady zmiňuje dva bílé holoubky, kteří odkazují na baladu Holoubek (rovněž z Kytice).
Balada Vrba má zase pouze dvouveršové sloky (paralelismus), používá sdružený verš a dialogy. Balada je založena na pověsti z Bydžovského kraje, ale je možné, že je založena na mýtu o Dryádách.