Kytice - Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben

KYTICE

1853

LITERÁRNÍ DRUH: lyricko-epické dílo

LITERÁRNÍ ŽÁNR: balady

LITERÁRNÍ FORMA: poezie

ČASOPROSTOR: 19. století, venkov, neurčitá a temná místa

MOTIVY: vina a trest, mateřská láska, vyčítání, vražda

BALADY:

1. Kytice

2. Poklad

3. Svatební košile

4. Polednice

5. Zlatý kolovrat

6. Štědrý den

7. Holoubek

8. Záhořovo lože

9. Vodník

10. Vrba

11. Lilie

12. Dceřina kletba

13. Věštkyně

KOMPOZICE:

• 13 balad

• promyšlené rozvržení básní

• zrcadlový efekt

• Kytice, Věštkyně – první a poslední, návaznost na lidovou poezii, aktualizují staré pověsti, motiv smutku i naděje, matka: symbol vlasti

• Poklad, Dceřina kletba – druhá a předposlední, porušení základního etického vztahu matka a dítě, motiv mateřské viny

• Svatební košile, Vrba – třetí a třetí odzadu, svědci přeměny člověka, a to milence v upírskou duši a ženy ve vrbu, dnes je třetí od konce Lilie!

• Polednice, Vodník – čtvrtá a čtvrtá odzadu, nadpřirozené bytosti, které jako hlavní zasahují do porušení etických vztahů

• Zlatý kolovrat, Záhořovo lože – pátá a pátá odzadu, důraz na vinu a na vykoupení, velkou roli zde hraje pokání

• Štědrý den, Holoubek – šestá a šestá odzadu, jsou založeny na lásce a smrti

JAZYK:

• psáno v er-formě

• spisovný jazyk

• dialogy a monology

• přímá řeč

DĚJ: (Vodník)

Matce se zdál sen o tom, že její dcera zemřela. Dcera matčino varování neposlechla a odešla k jezeru vyprat prádlo. Prolomila se pod ní lávka a něco ji stáhlo pod vodu. Byl to vodník, který ji donutil stát se jeho ženou. Zanedlouho mu porodila syna, ale začalo se jí stýskat po matce. Proto se rozhodla vodníka přemluvit, aby ji za matkou na chvíli pustil. Vodník, ač nerad, nakonec dovolil své ženě navštívit matku pod podmínkou, že se do klekání vrátí a jejich dítě nechá doma. Matka ale odmítla pustit svou dceru zpět. Vodník si pro ni přišel a sdělil jí, že jejich dítě pláče, protože má hlad. Dcera začala na matku naléhat. Ona ji však znovu nepustila a řekla vodníkovi, ať synka přinese k nim. Naštvaný vodník to sice splnil, ale rozhodl se svou ženu potrestat tím, že dítě zabil. Když matka s dcerou vyšly ven, uviděly na zemi ležet v louži krve tělíčko oddělené od hlavy.

UKÁZKA: (Vodník)

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.“

„Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

Perly jsem tobě vybírala,

bíle jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď dceruško k vodě ven.

Bíle šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven.“

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. –