Kytice - Karel Jaromír Erben

Kytice – Karel Jaromír Erben

TÉMA: člověk je za své činy potrestán

MOTIV: mezilidské vztahy, vina, vztah mezi matkou a dítětem

ČAS: napsáno v 1. polovině 19. století, neuvedeno, dny až měsíce

PROSTOR: jezero, vesnice, hřbitov, les,…

LITERÁRNÍ DRUH: lyricko-epický (založeno na ději i pocitech)

LITERÁRNÍ ŽÁNR: balada se znaky pohádky (báseň s pochmurným dějem)

LYRICKÝ SUBJEKT: er-forma, přímá řeč, dialogy

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: psáno stručně, výrazný rým, zvukomalba (vodník), řečnická otázka

KOMPOZICE: chronologická, 13 balad, zrcadlová kompozice

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

• hlavními postavami jsou matky a dcery

• matky – snaží se chránit své dítě, jsou zaslepené mateřskou láskou

DĚJ:

Polednice:

Před polednem se matka zlobí na svého plakajícího chlapečka, a proto jej straší polednicí. Matka polednici zavolá, otevřou se dveře a divá žena se začíná sápat po chlapci. Matka ho chce zachránit a silou ho k sobě tiskne. Matka své dítě udusila.

Štědrý den:

Před Štědrým dnem sedí dvě panny a předou. Zjistily, že o půlnoci v jezírku, kde se sklání vrba, uvidí svou budoucnost. Panny se tam vydají a vysekají v ledu díru. První se podívá Hana a vidí svatbu s mladým mužem. Druhá se podívá Marie, která vidí svůj pohřeb. Osud se později naplnil.

Holoubek:

Žena otráví svého muže a provdá se za jiného. Na nebožtíkově hrobě vyroste tráva a u hlavy doubek, na kterém žalostně zpívá holoubek. Ženě to připomíná její vinu, a tak se utopí v potoce. Je pohřbena mimo hřbitov, protože křesťanství zakazuje sebevraždu.

Vodník:

Matka říká dceři, ať nechodí k jezeru, ta ji však neposlechne. Při praní šatů se pod ní propadne lávka a je nucena se vdát za vodníka. Po čase spolu mají syna. Po dlouhém přemlouvání vodníka smí dívka jít navštívit matku, ale pouze po dobu „od klekání do klekání“ a syna musí nechat v jezeře. Dívku poté matka nechce pustit zpět do jezera. Vodník si pro dívku dojde a po dlouhém přemlouvání jí na prahu jejich domu zabije syna.

Karel Jaromír Erben

• 19. století (1811 – 1870)

• český básník, historik, novinář

• vystudoval filozofii, kde se seznámil s Františkem Palackým

• vydal české spisy mistra Jana Husa

• redaktor Pražských novin (1848 – 1849)

• sbíral lidovou slovesnost – písně, pověsti, pohádky a říkadla

Další díla: Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák (Pohádky)

Literárně-historický kontext

Národní obrození:

• konec 18. století – polovina 19. století

1. fáze (defenzivní)

• zabránit poněmčení – oživit český jazyk a literaturu

• Josef Dobrovský – snažil se ustálit novodobou českou gramatiku

2. fáze (ofenzivní)

• snaha co nejvíce uplatnit český jazyk – vzdělávání, věda, umění

• Josef Jungmann – překládal z cizích jazyků do češtiny (česko-německý slovník)