L. Fuks - Spalovac mrtvol

Pan Knopfrkingl – starostlivý a pečlivý se pod vlivem fašistické ideologie mění v podívína a psychopata a nakonec ve vraha své ženy a dětí.

Děj

Kniha uvozena citátem italského spisovatele Papiniho: „Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není.“

Karel Knoprkingl žije se svou ženou synem a dcerou. Zdá se být velmi romantický, stále vzpomíná, jak se seznámil se svou ženou před leopardí klecí. Je zaměstnancem pražského krematoria. Své práci je naprosto odevzdán. Rád vypráví o přesném řádu života a smrti, o spalování mrtvých, v kuchyni visí kremační tabulka – „jízdní řád smrti“. Jeho přítelem je Willy, se kterým bojoval ve válce. Oba neměli rádi násilí. Willy pak vstoupil do sudetoněmecké strany a jejich názory se rozcházeli. Nadále však zůstali přáteli. Willy přesvědčil Karla, že Hitler je dobrý vůdce, že pomohl Rakousku, tak pomůže i nám, že jsou Židé nepřátelé Říše, že si musí lépe uvědomovat svou německou krev, že musí bojovat za čistou německou rasu. Karel si tohle všechno postupně uvědomuje. Syna vezme na box – je to oblíbený sport Vůdce. Stane se členem SdP a NSDAP, špehuje Židy a udává bývalé přátele. Z přesvědčení, že Židé jsou nečistí, oběsí svou ženu v koupelně a nahlásí to jako sebevraždu. Jeho děti jsou čtvrteční Židé, syna ubije železnou tyčí a zatluče do rakve k jinému mrtvému a spálí je. Cítí se šťastný, protože je přesvědčen, že pomohl nešťastníkům, kteří nechápou zájmy světa. Je povýšen na ředitele krematoria. Pak je mu nabídnuta funkce experimentátora nových plynových žárovišť – plynových komor. Když chce zabít dceru Zinu, zdá se mu, že se z něj stane Buddha a že spasí celý svět. Poté je odveden třemi „anděly“ do blázince. Závěr se odehrává v květnu 1945, kdy Karel pozoruje vracející se zástupy lidí z koncentračních táborů a myslí si, že tyto lidi spasil.

V knize se často vyskytují postavy jako dívka v růžolících šatech a dáma v klobouku s pérem a její muž, který o ní nakonec vždy prohlásí, že je blbá a že ji nechá zavřít do blázince (objevují se na boxu i v panoptiku)

Okolnosti vzniku díla

Válečná a židovská problematika, bezbrannost člověka vůči násilí a zlu.

Vliv díla

*film natočen roku 1968 Juraj Herz, hlavní role Rudolf Hrušínský

Ostatní autoři tohoto období:

Klaus Mann (Mefisto) – syn spisovatele Thomase Manna - Hlavním hrdinou je herec Hendrik Höfgen, který prochází proměnou z bolševicky smýšlejícího rebela na miláčka nacistického režimu a následně velmi úspěšného umělce. Je zde použit motiv ze hry Faust, tedy podpis smlouvy s ďáblem kvůli úspěchu a sám Höfgen se stal významný s rolí Mefista v Goetheově hře. Je zde také popisován vnitřní rozpor hrdiny, který si uvědomuje amorálnost svého jednání a snaží se o konání dobra - přinejmenším kvůli svému svědomí. Mefisto (německy Mephisto) je klíčový román Klause Manna z roku 1936 s podtitulem román jedné kariéry či román velikého vzestupu (Roman einer Karriere). Vydán byl exilově v Nizozemí roku 1936 a v Československu o rok později.