Literatura maturita

PREROMANTISMUS A ROMANTISMUS
PREROMANTISMUS
● přechod mezi klasicismem a romantismem
● důraz na cit (morálku, ctnosti)
● odmítnutí konvencí, příkazů, řádu
⇒ i v umělecké tvorbě (požadavek úplné tvůrčí svobody)
● nerozdělování na vrstvy (společnost)
● návrat k přírodě, k lidové slovesnosti (folkloru)
● Vzor: venkovský, prostý, nezkažený člověk; prostý způsob života, obdiv ke schopnému, odnikavému jedinci
Český preromantismus:
● Důraz na cit ⇒ spojení veřejného a soukromého citu (Jan Kollár)
● Kult přírody, folkloru, dávnověku i šťastné budoucnosti
(Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský, F.L.Čelakovský, J.Kollár)
● Rozpětí citu: láska k ženě, národu, lidstvu; bratrství
● V důsledku slabosti české buržoazie nemožnost sny realizovat, proto buď nadměrný entuziasmus nebo naopak elegismus (J.Kollár)
● Úsilí o rozvoj národního jazyka (zvláště básnického a odborného – J.Jungmann)

ROMANTISMUS
● umělecký směr, který se v evropském umění objevuje koncem 18. a v 1.pol.19.stol.
● Autoři: géniové, hledají a nalézají pravdu,tvoří vyjímečné hodnoty, bouří se jako silní, nepochopení a
osamocení. Společnost vidí jako pokryteckou, svět považují za nespravedlivý.
● kolébkou Anglie a Francie, velké centrum také Něměcko.
● základní romantický rozpor je dán napětím mezi snem, fantazií a osudem, a historicky danou skutečností.
● Romantické prvky: např.:postava vyděděnce, středověké téma, láska k přírodě, záliba ve všem
necivilizovaném…
● Čistý romantismus se moc nevyskytuje, spíše se prolíná s ostatními styly.
● Historický román (W.Scott – hlavní hrdina je idealistický snílek, končí tragicky)
Základní rysy:
romantický hrdina:často splývá s autorem,je vyjímečný,neschopný přizpůsobit se
láska = bývá cílem hrdina, ale většinou nešťastně miluje svůj ideál.
silná subjektivnost díla = autor vyjadřuje svůj názor a často sám vstupuje do děje.
dělení romant. = a) revoluční
-> autor neutíká před skutečností, jeho hrdinové se bouří
b) konzervativní
-> autor se snaží skutečnosti uniknout do minulosti nebo náboženských představ, hrdinové nenacházejí řešení.

REALISMUS A NATURALISMUS
REALISMUS
● Realismus je umělecký směr 2. pol. 19. stol.
● Z latinského realis = věcný, skutečný (od res = věc)
● Na vývoj realismu měl velký vliv rozvoj přírodních a technických věd
● Realismus líčí život, jaký doopravdy je nebo jaký se zdá být, jde mu o pravdivé, skutečné, reálné zobrazení
života

• Znaky v literatuře:
  ● Důkladný popis prostředí a postav
  ● Přesné líčení událostí
  ● Rozsáhlý pohled na duševní stavy hl. postav, postavy se vyvíjejí, mění
  ● společenské podmínky podle realistů pěstují v lidech sobectví, hamižnost, bezohlednost
  ● Hlavní postavy jsou normální, řadoví lidé, ničím výjimeční, přesto mají nějaký svůj zajímavý příběh
  ● Autor přistupuje ke skutečnosti objektivně, neúčastní se děje
  ● Autoři nepíší „ich“ formou, ale „er“ formou ( ve 3. os. )
  ● Jazyk se blíží každodenní mluvě – běžně užívané řeči
  ● Objevují se nové výrazové prostředky – hovorová řeč, dialekt, archaismy…
  ● Píší se především romány,kde je dostatek prostoru pro popsání vývoje postav, prostředí
  
  Kritický realismus:kriticky zachycuje nedostatky lidí i společnosti, nezná cestu k nápravě
  
  NATURALISMUS
  ● natura = příroda
  ● = umělecký směr v literatuře a malířství, který navazuje na realismus
  ● Rozvíjí se v 60. až 80. letech 19. stol. ve Francii, v letech 90. šíří do ostatních literatur.
  ● Zobrazení skutečnosti je věrné až fotograficky přesné, detailní
  ● Přírodní zákony mechanicky aplikují na lidskou společnost
  → člověka vidí jako tvora zmítaného pudy, instinkty, vášněmi, jehož osud je předurčen dědičností a sociálním prostředím (jako by člověk neměl samostatné myšlení, vůli, vlastní charakter, vyšší city a ideály)
  ● Hlavní hrdiny jsou většinou lidé z nižších vrstev (např. dělníci)
  ● Autoři vybírají nízká témata: nejvšednější život, hlavně jeho odpudivé stránky (nemoci, bídu,kladou důraz na zápornou stránku života)
  ● Pesimismus, bezperspektivnost.
  
  MODERNA (SYMBOLISMUS, IMPRESIONISMUS, DEKADENCE)
  ● 90.léta 19.-počátek 20.století
  ● období politických změn – sjednocování Německa a Itálie
  ● revoluce na východě, počátek 1.světové války
  ● dělení kolonií -> boje o kolonie
  ● moderní umění a moderní směry
  ● nové vynálezy, neduhy kapitalistické společnosti -> silná dělnická hnutí, velké sociální rozdíly strach z konce století -> soustředí se na vlastní nitro
  ● Znaky: odpor k měšťáctví; individualismus a subjektivita(autor není jedním z davu)
  Impresionismus → snaha zachytit okamžik a jeho jedinečnost
  → krátké tahy štětcem nebo tečky, pastelové barvy -> jde o pocit
  → básně – lyrika, silná procítěnost (Sova, Verlain, Šrámek)
  → malíři – Monet, Manet, Slavíček
  symbolismus → inspirace E.A.Poem a jeho básní Havran
  → náznaky, dvojsmysly, nic není řečeno přímo
  → ne vždy jednoznačné, individualizované – dnes nemusíme symbolům správně porozumět
  → básně – zvukomalba (až hudební) X volný verš (Březina)
  → málo kdy čistý, často spojený s impresionismem
  dekadence = úpadek
  → opovržení a hnus společností, opovrhují i sami sebou (básníci)
  → umění pro umění – umění je pouze umění, které je dokonalé
  → silné prožitky ústící v hnus, osamocení, rozpor
  → ošklivost, rozpak, nuda, skepse, zoufalství, smrt (není vysvobození)
  → básně – opět symboly, neurčitost, citové a hudební zabarvení
  
  MODERNISMUS A AVANTGARDA(EXPRES,DADA,POE,SURR, FUTU)
  AVANTGARDA
  = předvoj – urč. směr, který prosazuje nové myšlenky, průkopníci přicházejí sněčím novým
  ● expresionismus = v literatuře, výtvarném umění i hudbě, 1. čtvrtina 20. stol.
  → Výra z „exprese“ ( = bezprostřední výraz), reakce na impresionismus a naturalismus
  → Umění má být jen objektivním zachycením vnějšího světa (realismus) a odrazem smyslových dojmů
  (impresionismus)
  → Umění má být přímou expresí toho, co je uvnitř autora – citové reakce
  → Hl. pocity úzkosti, obav, strachu
  → Mnohdy působí jako výkřik = člověk má pocit, že je ve světě ztracen a že ho ten svět ohrožuje
  → Záliba v historickém prostředí a prvcích
  
  ● dadaismus = „dada“ – hnutí, r.1916, dadaisté nalezli azyl ve švýcarském Zurichu
  → reakce na válku, protest proti válečnému mrzačení
  → protest proti umění, morálce, rozumu, kultuře
  → negace všeho, co je ve světě → nihilismus (nic nemá smysl) – popírání všech hodnot
  → dadaismus odmítá krásu, styl, řád → boj proti všem estetickým pravidlům
  → básnický projev připomíná šíleného schizofrenika, úplného blázna
  → originální postup jak skládat básně – dadaisté rozstříhali noviny na jednotlivá slova, která dali do klobouku → vznik neobvyklých slovních spojení
  → 1919 se dadaisté stěhují do Paříže – zde získávají další stoupence a obdivovatele (A. Breton, P. Soupaut, P. Éluard, B. Perét, T. Tzary)
  ● surrealismus = vznikl z iniciativy T. Tzary a A. Bretona (Tzara chtěl dále pokračovat ve stříhání novin do klobouku, ale Breton chtěl směr dále rozvíjet => studoval medicínu, inspirace Freudem)
  → nevědomí ovlivňuje naše chování (Freud) – surrealisté se snažili si navodit hypnotické stavy, sny, horečnaté stavy, delirium, apod. (v nevědomí – pravá skutečnost)
  → automatický text (automatické psaní) – okamžitý záznam toho, co se člověku odehrává ve vědomí (bez
  jakékoli kontroly vůle – záznam pohybu myšlenek)
  → slovo surrealismus – poprvé použito Apollinairem ve hře Prsy Tiréziovy
  ● futurismus = 1. avantgardní směr
  → 1908 – Itálie – manifest futurismu (autorem Filippo Thomaso Marinetti )
  → futurus = budoucí
  → obrácen k přítomnosti a budoucnosti, obdiv k moderní technice, městské civilizaci
  → futurismus vidí krásu v pohybu, rychlosti, síle a činu → mění se i poezie
  → futurismus se postavil proti tradici a minulosti v umění – rým, rytmus, syntaktická stavba → směr provádí syntaktickou destrukci věty → vytváří tzv.„teorii osvobozených slov“(slova jsou skládána bez ohledu na logické vazby a syntaktická pravidla,bez nterpunkce)
  → futurismus využívá kakofonie (nelibozvučnost – napodobování řinčení strojů)
  → směr se snaží setřít hranice mezi jednotlivými druhy umění (hudbaXmalířstvíXliteratura)