Literatura za okupace

Jiří Orten – vlastním jménem Jiří Ohrenstein, studoval konzervatoř, kvůli židovskému původu musel odtamtud odejít. Umírá tragicky pod koly německé sanitky (tehdy byly nehody velmi časté, protože za první republiky se jezdilo vlevo, Hitler zavedl jízdu vpravo → lidé se nejdříve dívali doprava). Velmi jemný a citlivý básník, tušil, že to sním dopadne špatně, s předčasnou smrtí v podobě nehody však nepočítal.

Sbírky – Čítanka jaro – 1939

Cesta k mrazu – 1940

Ohnice – 1941, tuší blížící se konec života, píše o smrti v plynoucím čase.

Po válce vyšly elegie (žalozpěvy) – Elegie (1946), Deníky (1958).

Za okupace vzniká básnická skupina Skupina 42 – Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiřina Hauková, výtvarník Kamil Lhoták, literárním teoretikem byl Václav Chaloupecký (jméno, jež zaštiťuje cenu za literární kritiku). Zobrazují současný svět, život, užívají drsný jazyk (jazyk tvrdé dikce), nepřikrašlují ho, častým tématem je moderní město (velkoměsto) – obdivovali Witmana (civilista), byli ovlivněni surrealismem a užívají volný až útržkovitý verš.

P R Ó Z A

1. psychologická – zaměřuje se na vnitřní procesy, které se odehrávají v nitru člověka, autoři se snaží zachytit a umělecky ztvárnit podvědomé stavy svých hrdinů, zajímají se např. o otázku dvojnictví, osudového zatížení psychickými úchylkami nebo patologickými povahami a jejich vlivu na okolí.

Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy – román, Štěpka Kiliánová – chytrá, ale nevzhledná žena, svým způsobem svéráz, pochází z bohaté rodiny. Pavel Malina – bratranec Štěpky, flákač, ze stejné vesnice jako ona, propíjí peníze (pro ty si jezdí domů). Její rodiče uzavření, ona nemá žádnou milostnou zkušenost (jenom v 15-ti ji políbil právě bratranec a odešel na vojnu, ona o něm snila jako o svém princi). Pavel na vojně chodil do bordelů, kde chytil syfilis, vrátil se na statek, neřekl proč. Má bratra Jana – od něj si bere peníze. Jana to už štve, vyhodí Pavla ze statku. Pavel se rozhodne bohatě se oženit, Jan si bere služku Karlu (není duševně vyzrálá), Pavel si usmyslí, že si vezme Štěpku, s tím nesouhlasí její rodiče (ví, že mu jde jenom o peníze), nakonec otec souhlasí. Dva roky spolu žijí, ale nespí spolu (Pavel si zachoval zbytek soudnosti). Ona chce dítě, on jí nakonec řekne, že má syfilis a vysměje se jí, jak mu naletěla. Ona se zachová statečně, opatruje ho, celé městečko se jí vysmívá. Dokáže se s tím vyrovnat (přechod od naivní dívenky k ženě, která se dokáže poprat se životem). Jan odveze Pavla do sanatoria, kde umírá. Štěpka přichází o prince. Teď si žije podle svého (hraje ochotnické divadlo), Jan a otec jí pohrdají, ona je energická, a tak je nakonec přesvědčí o svých kvalitách…

Ta třetí – povídka, o muži, jež vybírá mezi dvěma ženami, je mu cca 40 let. Seznámí se s mladší dívkou, když už to vypadá na svatbu, začíná to zvažovat. Na scénu se vrací bývalá žena – muž zjišťuje, že je mu bližší, vybírá si mezi nimi, rozejde se s mladší, chodí s bývalou, nakonec volí smrt – zastřelí se (nemohl se rozhodnout).