Lyrika času a ticha

Lyrika času a ticha: Seifert, Hora, Hrubín

- Svébytný proud básnictví třicátých let,

- Tito básníci byli z různých generací, nebyli soustředěni kolem nějakého časopisu, programu,

- Spojovalo je lyrické vyslovení času, ticha, vzpomínky.

Jaroslav Seifert (1901 – 1986)

- Jeden z nejznámějších a nejuznávanějších českých básníků, nositel Nobelovy ceny za literaturu,

- Narodil se na Žižkově, nedokončil gymnázium, živil se jako redaktor (Komunistické listy),

- V roce 1929 opouští komunistickou stranu, redaktorem byl až do poválečných let,

- Od roku 1949 se oficiálně živí jako spisovatel, jeho poezie nebyla v souladu s oficiální ideologií,

- Jeho literární tvorba se v průběhu času hodně proměňovala → proletářská poezie (Město v slzách, Samá láska), poetismus (Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně),

Období čisté lyriky (30. – 60. léta) Ještě dodnes zní mi v uších hurónský křik, s kterým naše válečná generace vřítila se do kulturní arény našeho života. Tento nástup, kterému se obyčejně říká revoluční, již mne neunáší. Pozná totiž každý brzy a rád, kolik je v tom mechanického, kolik zbytečných slov, křečovitých gest…

Jaroslav Seifert, 1931

Čistá, melodická lyrika, tradiční forma rýmovaného verše, písňový charakter, velmi populární mezi čtenáři,

- Milostná poezie, láska k domovu, stesk po nenávratně zmizelých časech, vztah k domovu, Praze, krása žen, hledá krásu v obyčejných věcech, převládá lyrika,

Jablko z klína (1933)

- Básnická sbírka, pravidelné, průzračné a střídmé verše, milostná tematika.

- Intimní lyrika.

J. Seifert – Píseň o lásce (sb. Jablko z klína)

Slyším to, co jiní neslyší,

bosí nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,

chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,

vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích,

skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,

vidím kvést růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,

když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání

- ani strach, že přijde zklamání,

Abych nekles pod tvá kolena.

Nejkrásnější bývá šílená.

Ruce Venušiny (1936)

- Básnická sbírka, v názvu oxymóron (torzo Venuše – nemá ruce), intimní lyrika, pravidelné střídmé verše.

Jaro sbohem (1937)

- Sbírka, intimní poezie, melodičnost, nostalgické ladění, vzpomínky na dětství, láska k domovu.

Období okupace:

Zhasněte světla (1938)

- Sbírka, reakce na mnichovskou zradu, láska k okupované zemi.

- Básně zahrnuty do sbírky Přilba hlíny.

Vějíř Boženy Němcové (1940)

- Sbírka, BN symbol (psala česky, trpělivost za národ).

Josef Hora (1891 – 1945)

- Básník, prozaik, literární kritik, překladatel z ruštiny, němčiny a jihoslovanských jazyků,

- Jedna z nejvýraznějších postav české proletářské poezie, vyzdvihující etické hodnoty revolučního aktu,