Martin Heidegger

Obrat

Od poloviny 30. let 20. století se v jeho myšlení počíná tzv. „obrat“, kde se odvrací od decisionismu lidského pobytu k chápání dějinnosti proměny určení smyslu bytí. Heidegger stanovuje, že význam bytí jako „ustavičná přítomnost“ zcela vyprazdňuje smysl bytí a vystupuje jako nihilismus*: fakt, že se vším bylo, je, a bude se to má tak, že to je nic. Suspendování časovosti se podle Heideggera demonstruje v podobě povahy techniky, která se stala hlavním tématem pozdní fáze Heideggerova myšlení. Tuto povahu techniky chápe Heidegger jako totální manipulovatelnost, která nivelizuje jak prostorovost, tak časovost všeho, co bylo, je a bude: vše je totiž neustále k dispozici a nahraditelné. Povaha techniky je tak nejextrémnější pozicí smyslu bytí, je to samo bytí ve svém nejzazším vyprázdnění. Proto je třeba povahu techniky promýšlet, abychom k ní nabyli adekvátního postoje a dokázali jednat již ne z pozice decisionismu ustaraného pobytu, nýbrž tak, aby to odpovídalo povaze každého jsoucna, které nabývá svého významu v rámci tzv. Součtveří Země a Nebe, božských a smrtelníků. Toto Součtveří je dějištěm temporální konstituce významů bylo-je-bude, což je řešením otázky původně položené v knize Bytí a čas: jaký je smysl bytí? Vodítkem měl být čas a ten se konstituuje v rámci vzájemného čelení si dimenzí Součtveří Země a Nebe, božských a smrtelných.

Nihilismus je postoj nebo filosofické stanovisko, které pouze popírá a odmítá – například možnost pravdivého poznání, ale zejména platnost všech hodnot, autorit a podobně.

Citáty

Velký problém západního světa není v nedostatku hodnot, ale to že vše je převedeno na hodnotu.

Existence je dobrodružství své vlastní nemožnosti.

Člověk se chová jako stvořitel a pán jazyka. Přitom jazyk má člověka v hrsti.