MILAN KUNDERA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
MILAN KUNDERA (1929 Brno - 2023 Paříž)
- česko-francouzský romanopisec, esejista, publicista, básník, dramatik a pedagog
- jeho otec byl pianista, matka učitelka ( vztah k umění, literatuře, folkloru)
- vystudoval gymnázium v Brně, chvíli na Filozofické fakultě UK (literární věda a estetika), později na FAMU (režie a scenáristika), kde poté sám vyučoval literaturu
- Roku 1948 nadšeně vstoupil do KSČ – hned roku 1950 byl však spolu s přítelem Janem Trefulkou vyloučen kvůli zesměšnění stranického funkcionáře Jiřího Hendrycha (motiv pro zápletku v Žertu, pro Trefulku motiv pro povídku Pršelo jim štěstí)
- účastnil se sjezdů Svazu českých spisovatelů
- jako básník a dramatik byl však i oficiálně stále více vyzdvihován a uznáván
- do strany byl r. 1956 znovu přijat, avšak po Pražském jaru (1968), invazi sovětských vojsk a opětovném utužení komunistického režimu už natrvalo vyloučen, protože veřejně podporoval reformy pro „socialismus s lidskou tváří“
- komunisty byl vyloučen i z FAMU, ztratil jakoukoliv možnost publikovat a r. 1975 s manželkou Věrou odešel do exilu do Paříže, kde vyučoval na univerzitě obor, který sám založil – „Kultura střední Evropy“. Po vydání románu Kniha smíchu a zapomnění (1979) mu bylo odebráno československé občanství a získal tak občanství francouzské (1981)
- nejprve i ve Francii psal česky a překládal do francouzštiny, poté už psal ale výhradně francouzsky, ke své domovině se hlásil stále méně, politicky se nevyjadřoval a odmítal podávat rozhovory, Česko občas navštívil anonymně
- po sametové revoluci 1989 odmítal překlady svých děl do češtiny, s odůvodněním, že už „češtinu necítí jako živý jazyk“; měl také napjatý vztah s Václavem Havlem
- až v roce 2020 svěřil překlad francouzsky psaného románu Slavnost bezvýznamnosti překladatelce Anně Kareninové; po jeho smrti v roce 2023 už se uvolňují práva k překladům dalších jeho francouzsky psaným románům a esejí
- autoři jeho doby: Bohumil Hrabal, Ladislav Fuks, Václav Havel, Pavel Kohout, Arnošt Lustig, Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcía Márquez, Vladimir Nabokov
DÍLO:
POEZIE (50. léta)
Člověk, zahrada širá – budovatelské, komunisty chtěné básně
Poslední máj – oslava Julia Fučíka
Monology – milostné a vztahové motivy
DRAMA
Majitelé klíčů
Ptákovina – absurdní komedie o řediteli školy, který si z nudy kreslí kosočtverec na tabuli – je přistižen a poté ponižován, přetvářkou usiluje o zachování si autority a moci a další absurdní situace
Jakub a jeho pán – pocta Denisu Diderotovi, parafráze jeho románu Jakub fatalista
ESEJE (některé už francouzsky)
Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960)
Unesený Západ aneb Tragédie střední Evropy (1983)
Umění románu (1986)
Zneuznávané dědictví Cervantesovo (2005)
Kdo je to romanopisec, Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006) - o umění a o tom, nakolik má modernější autor či překladatel právo zasahovat do hotového díla
…