Mistr a Markétka

Mistr – Mistr, jehož pravé jméno zůstává čtenáři neznámo, je spisovatel. Jeho nejlepší dílo, které vypráví o Pilátu Pontském, se však nedočkalo úspěchu, ale naopak posměchu a opovržení, které jej zničilo. Proto opustil svou milovanou, Markétu Nikolajevnu, a nechal se léčit v psychiatrické léčebně u profesora Stravinského. V postavě Mistra můžeme najít hned několik autobiografických prvků M. Bulgakova (pálení manuskriptů, zneuznaný génius).

Markéta Nikolajevna – Markéta je milenkou a životní láskou Mistra. Oženila se, avšak ve svém manželském životě nebyla šťastná. Moment, kdy potkala Mistra popisuje jako zlomový okamžik, který jim byl předurčen. I přesto, že byla vdaná, žila s Mistrem, kterého aktivně podporovala v jeho tvorbě. Markétka je žena cholerická, ale také myslí na ostatní a na jejich trápení.

Ješua Ha-Nocri – Ješua je personifikací Boha v podobě Ježíše Krista. Jeho jméno je hebrejská verze jeho jména. V příběhu přišel do Jeruzaléma, kde byl zatčen za „pobuřování“ (kázal své učení o lásce a odpuštění). Mluví řecky, latinsky a aramejštinou. Na rozdíl od Ježíše z Bible však Ješua působí více lidsky; poprosí o smilování či zbrkle.

Vedlejší postavy:
• Michail Alexandrovič Berlioz – redaktor a předseda svazu MASOLIT (Organizace literátů)
• Ivan Nikolajevič Potápka/Bezprizorný – básník
• Stěpan Bogdanovič Lotrov – ředitel Varieté
• Grigorij Danilovič Rimský – administrativní ředitel Varieté
• Ivan Saveljevič Varenucha – administrátor Varieté
• Vasilij Stěpanovič Lastočkin – hlavní účetní Varieté, zakřiknutý a seriózní, poslušný
• Maxmilián Andrejevič Poplavský – ekonom plánovač, manžel tety Berlioze
• Nikanor Ivanovič Bosý - předseda domovní správy v domě M. Berlioze (Sadová ulice 302b)
• profesor Stravinský – hlavní lékař na psychiatrické léčebně
• Matouš Lévi – bývalý výběrčí daní
• Pilát Pontský – prokurátor Judeje

Kompozice: Hlavní dějová linie je doplněna vedlejší, která v románu vystupuje jako příběh vyprávěný Wolandem, sen Ivana Bezprizorného a jako mistrova kniha. Jedná se o ukázku moderně prozaického směru: román v románu. Tyto linie jsou odděleny (není ani jisté, zda druhá linie není pouze sen), avšak na samotném konci příběhu se spojí. Zásadním významem je kontrast mezi hlavními postavami obou linií; Woland – ďábel a Ješua – bůh. Postava, z jejíhož pohledu je příběh vyprávěn, se mění téměř v každé kapitole. Autor nevěnuje mnoho pozornosti charakteristice postav; jejich charakter vyplývá z jejich činů a jejich mluvy.

Paralela mezi příběhem Mistra a Markétky a Ješui a Matouše:
V obou dějových liniích můžeme najít hned několik paralel. Nejvýraznější jsou mezi dvojicemi postav Mistra s Markétkou a Ješui a Matouše Léviho. Mistra, stejně jako Ješua, byl potrestán za své myšlení či tvorbu, která neodpovídala požadavkům systému. Jak Matouš, tak i Markétka věrně následují Ješuu/Mistra. Mistr skončil v blázinci a Ješua byl ukřižován. Markétka přišla až druhého dne, Matouš přišel až ve chvíli, kdy již Ješua umíral. Obě postavy, Mistr i Ješua, byly někým zrazeny pro osobní výdělek; Mistra zradil jeho přítel Alois Mogadyč a Ješuu zradil Jidáš Iškariotský.