Moliere - lakomec

Moliere - Lakomec

Aristotelova zásada tří jednot:

- jednota času – příběh se měl odehrávat pokud možno během 24 hodin

- místa – příběh měl být spjat s jedním místem

- děje – měla být sledována jedna základní dějová linie

Moliére

- (1622 – 1673)

- vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin

- byl nejúspěšnější evropským veseloherním autorem

- svou přezdívku si zvolil proto, aby svým rodičům neudělal hanbu (herectví bylo v tehdejší společnosti opovrhováno)

- 13 let působil u různých kočových společností nejen jako řadový herec, ale rovněž jako spisovatel frašek a komedií, a dokonce i řežisér

- ve své tvorbě vycházel z tradice lidového divadla i odkazu antických komedií

- Moliér předváděl na jevišti lidské chyby, negativní vlastnosti hloupostí počínaje přetvářkou a pokrytectví konče

- tyto lidské chyby byli konfrontovány se zdravým rozumem a lidskou morálkou

- jeho postavy odpovídaly skutečným francouzům

- Moliér upadl do bezvědomí při závěrečné scéně hry Zdravý nemocný a krátce na to zemřel

Dramatické dílo:

- Tartuffe neboli Podvodník

Další hry

- Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Skapinova šibalství

• Styl psaní

Lakomec je komedie o 5 dějstvích. Děj zapadá do poloviny 17. století ve Francii, v Paříži. Odehrává se v jeden čas, na jednou místě a má jeden děj, Je psán prózou, v originále je francouzsky. Zde je patrný i vliv jeho vlastních zkušeností s rodiči. Dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány. Postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Moliére se přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou.

Jazyk :hovorový, zvláštní slovosled, zvláštní vyjadřování(bratr a sestra si vykají).

Literární druh:drama

Žánr :klasicistní komedie, prvky satiry

• Charakteristika postav

Harpagon: Hlavní postavou je šedesátiletý Harpagon (z lat. harpago = loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a zdravého rozumu. Harpagon omezuje své děti a intrikuje s jejich životy, svého syna Kleanta i dceru Elišku nutí do výhodných sňatků. Pro syna vybral bohatou vdovu, i přestože Kleantes miluje krásnou, mladou Marianu, do které se ale Harpagon zakoukal sám. Pro dceru naopak našel zámožného starce.

Jeho šílenství způsobí až ztráta zlatých dukátů, které mu vezme sluha Kleanta, aby tak pomohl svému pánovi. Harpagon po nich zběsile pátrá. Po odhalení lsti se výměnou za peníze vzdává Mariany. Nakonec svolí ke sňatkům svých dětí s partnery, které si sami zvolili, ale až poté co se dozvídá o jejich majetném rodinném zázemí - Valér se tedy žení s Eliškou a Kleantes s Marianou.

Kleant a Eliška: Harpagona z duše nenávidí za jeho lakomství. Oba se snaží žít normální život, ale klepy o jejich otci jim ztěžují společenský život. Zatímco Eliška se zamiluje do vychytralého Valéra, sluhy v jejich domě, Kleant nechá své srdce u krásné Mariany. Oba sourozenci jsou tak nuceni jednat proti vůli otce a stávají se z nich nešťastní spiklenci.