Rozmarné léto

Rozmarné léto

O díle: Vančurovo Rozmarné léto je epické dílo vyjádřené v próze, které vyšlo v roce 1926. Žánrově jej řadíme mezi novelu, respektive humoristickou novelu. (Určitý vyhraněný typ povídky, uzavřenější, s výraznou pointou – myšlenkou a závěrem). Vladislav Vančura se obrací ke kladnému pólu života, kde zní veselost, humor, smích. ...vliv poetismu. Rozmarné léto vyjadřuje tak i měnící se životní názor autora, jeho vývojový obrat.

Děj novely je jednoduchý, není důležitý, skládá se z několika dílčích epizod. Autor klade důraz na vystižení atmosféry, charakterové vlastnosti postav, jejich pocity a chování. Psáno spisovnou češtinou, objevuje se nářečí, archaismy a přímá řeč. Děj je chronologický.

Námět: krátký román o letní pohodě v malém lázeňském městečku, dvě dějové linie:

1. tři přátelé, 2. děj okolo kouzelníka

Postavy: hlavní: tři přátelé (Antonín, major, kanovník Roch)

• charakteristika: Muži středního věku. Antonín s manželkou paní Důrovou vlastní plovárnu, major je sám, kanovník abbé je učenec.

vedlejší: paní Důrová, Arnoštek, Anna,…

Doba a místo děje: lázeňské městečko Krokovy Vary – smyšlené, časově neurčeno

Obsah: Děj se odehrává v Karlových Varech, kam v létě přijíždí kouzelník s pomocnicí Annou, kteří při večerním představení baví diváky. Hlavními představiteli jsou Antonín Dura, který se svoji ženou Kateřinou vlastní plovárnu, biskup Roch a major Hugo. Na představení jsou přítomni Antonín, kanovník i major. Antonín je starý záletník a v noci po představení si tam dává schůzku s Annou pod záminkou, že jde hlídat plovárnu. Manželka Antonína však svého muže dobře zná, a proto ho sleduje. Když příjde na plovárnu, slyší dva hlasy a buší na dveře kabinky, odkud hlasy vycházejí. Příjde jí otevřít Antonín, který je celý mokrý stejně jako Anna. Kateřina nechtěla uvěřit, že Antonín zachraňoval Annu z vody, když se topila. I přes nedůvěru se o Annu postarala, aby neprochladla.

Následující den bylo opět představení, kde Arnoštek předváděl své kouzelnické dovednosti. Po představení biskup Anně nabídl knihu a ta ho pozvala dál do své maringotky, aby jí pomohl péct ryby. Dlouho však klidu neužili. Opilci z hostince “U zelené panny“ začali lomcovat s maringotkou a jeden vlezl i dovnitř a začal se bít s biskupem, který jen těžko vyvázl s odřeninami a natrženým uchem. Večer bylo nevlídné počasí, a proto mnoho diváku na představení nepřišlo. Arnoštka to však neodradilo a dělal na provaze různé kejkle. Jenže v tu chvíli vyšel z hostince opilý dědek a začal Arnoštkovi domlouvat, aby z provazu slezl dolů, jelikož je to moc nebezpečné a začal s provazem lomcovat. Dříve než mohli dědovi Antonín s majorem zabránit, Arnoštek spadl na zem přímo na záda. Poté celé představení musela dokončit Anna sama, a tak se jí dostalo velkého obdivu a uznání. Když přišel Antonín večer domů, našel tam Kateřinu. Antonín jí ale nařknul ze záletnictví, avšak nechal ji, aby u něj zůstala.