Nový román, magický realismus

NOVÝ ROMÁN

• Občas označovaný i jako „antiromán“ nebo „objektivní román“.

• Vznikl v 50. letech 20. století ve Francii.

• Představitelé kritizovali tzv. „ustálený román“ (balzakovský), který už k vykreslení současné reality nestačí. Chtějí realitu popsat objektivněji (francouzský vědistický přístup).

• Navazování na předválečný experimentální román, děj není prvořadý.

• Charakteristika postav a popis jevů jsou staženy na minimum (jevy často nemají pevné časoprostorové souvislosti), ale přesto se zde objevuje odlišné pojetí.

• Vizuální technika, tzv. oko kamery.

Srovnání konceptů:

• Balzakovský tradiční román – pevný děj, jasně charakterizované postavy.

• Nový román – nedůležitý / naznačený / nesouvislý děj, nepojmenované a necharakterizované postavy, objektivní pohled, občas jen textové útržky.

• Mezi širokým okruhem čtenářů nebyl tento směr příliš úspěšný.

Hlavní představitelé:

• Alain Robbe-Grillet, Robert Pinget – v jejich tvorbě jde spíše o záznamy proměny věcí a situací.

• Nathalie Sarrautová – zachycuje nepřetržitý proud myšlenek, kterými nevědomí člověka reaguje na vnější podněty.

MAGICKÝ REALISMUS

• Směr se rozvíjel nejen v Evropě, ale výrazně také v Latinské Americe a v Sovětském svazu.

• Snaží se zachytit realitu v rámci věrného popisu prostředí, vztahů a společenských situací mezi lidmi.

• Propojení reality s fantastickými prvky (zapojení čisté fantazie).

• Často čerpá z folklorních prvků, lokálních mýtů a tradiční mytologie.

Gabriel García Marquez (1928–2014)

(Kolumbie, Mexiko)

• Kolumbijský prozaik, publicista píšící španělsky a filmový scenárista.

• Ústředními tématy jeho děl jsou láska, stárnutí, samota a smrt.

• Témata jsou úzce propojena s mýtickými prvky, legendami a nadpřirozenými úkazy.

• Jeho pozdější romány nesou výrazné znaky postmodernismu.

• Kombinuje realistický popis prostředí a charakterů postav s bájemi, eposy, starozákonními mýty a pohádkovými motivy.

• V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Dílo:

• Sto roků samoty (1967)

• Sleduje několik generací rodiny Buendíů v tropické vesničce Macondo.

• Zachycuje historický a společenský vývoj Latinské Ameriky v období 1830–1930.

• Prolíná se zde čas lineární (běžný život hrdiny) s časem mytologickým.

• Na počátku příběhu stojí prvotní hřích zakladatelů rodu Buendíů – incest, v jehož důsledku rod o sto let později definitivně vymírá během apokalyptické bouře.

• Prostřednictvím osudů literárních postav autor ukazuje, že vzestupný vývoj lidské civilizace zůstává sebestředný, a proto neustále osamocený.

• Láska za časů cholery (1985)

• Portrét i parafráze klasického žánru milostné literatury a vyprávění o různých podobách lásky.

• Příběh vypráví o celoživotní vášnivé lásce Florentina Arizy k Fermině Dazové.

• Dívka se však z racionálního rozhodnutí svého otce provdala za lékaře Juvenala Urbina, s nímž prožije stabilní život. Láska Florentina a Ferminy dojde naplnění až v jejich pozdním stáří, kdy společně plují na lodi pod žlutou vlajkou cholery, která jim zajišťuje absolutní soukromí a izolaci od světa.

• Láska je podle autora jedním z nejdůležitějších životních prožitků, proto ji vykreslil v mnoha jejích podobách a proměnách.