Cesta od modernismu k postmodernismu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
22. CESTA OD MODERNISMU K POSTMODERNISMU
Jistou část tvorby po roce 1945 lze chápat jako cestu od modernismu k postmodernismu. Opět dochází k vznikání a zanikání různých směrů a skupin, z nichž mnohé představují doznívání modernismu:
V souvislosti s krizí v mezilidských vztazích se objevují pocity ohrožení, úzkosti a odcizení a vědomí ztráty schopnosti komunikace (existenciální, neorealistická a absurdní literatura).
Společenské krize přinášejí snahy určitých skupin lidí distancovat se od „těch nahoře“ – přicházejí revolta, tendence nerespektovat konvence (beatnici, rozhněvaní mladí muži)
Racionální přístup ke světu nepostačuje k pochopení světa, proto opět připomínány jiné stránky lidského bytí (magický realismus, absurdní literatura, postmodernismus).
Objevují se ryze formální experimenty v literatuře (nový román).
Připomínají se staré mýty, legendy, mystické příběhy (magický realismus, postmodernismus).
Toto do úvodu k otázce 23:
Dále v literatuře najdeme mnoho výrazných individualit (samostatně stojících autorů), které nelze přiřadit k žádné z vyhraněných literárních tendencí.
Další významnou část literatury představují nejrůznější reakce na druhou světovou válku.
Celková situace ve světě vede ke katastrofickým vizím. Hojně se rozvíjí sci-fi literatura.
Obrovský rozmach nenáročné literatury řemeslně zvládnuté – bez větších ambicí po stránce umělecké, filozofické apod., spěch doby takové nenáročné literatuře napomáhá.
směry:
EXISTENCIALISMUS
Vychází ze stejnojmenného filozofického směru (zejména němečtí filozofové Karl Jaspers a Martin Heidegger); existencialismus má však mnoho podob. Zabývá se problematikou existence – bytí člověka (jen jedince, ne společnosti) v absurdním odcizeném světě, kde vládnou absurdní vztahy. Hledá odpověď na otázku, jak má člověk žít s pocitem marnosti, úzkosti, osamocení, odcizení, s vědomím absurdnosti lidského života. Jak má člověk žít (existovat), když se cítí opuštěn, osamocen, hodnoty se mu zhroutily, není schopen komunikace s ostatními (není to vina jen toho jedince, nýbrž celé společnosti, mezilidské vztahy jsou v krizi). Člověk je odkázán sám na sebe, odcizený světu, nedokáže žít ve společnosti, ale nelze žít ani bez ní. Autoři se zaměřují zejména na vyhrocené, mezní situace, nutnost volby, rozhodnutí, vinu, odpovědnost, různé podoby vzdoru apod.
Prvky existencialismu (zejména pocity odcizení, úzkosti) i dříve, např. Dostojevskij (mezní situace, vina, odpovědnost), Čechov, Kafka (absurdno, odcizení), Hesse, Hostovský, Orten aj.
Představitelé existencialismu v literatuře od 40. let hlavně ve Francii:
ALBERT CAMUS (1913-1960) – NC 1957, francouzský prozaik, filozof, dramatik; narodil se v Alžírsku (otec Francouz, matka Španělka), vystudoval filozofickou fakultu v Alžíru, celý život rád cestoval, v roce 1936 navštívil i Československo, od r.1940 žil ve Francii, zahynul při autonehodě.