Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Cesta od modernismu k postmodernismu

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (215,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

22. CESTA OD MODERNISMU K POSTMODERNISMU Jistou část tvorby po roce 1945 lze chápat jako cestu od modernismu k postmodernismu. Opět dochází k vznikání a zanikání různýchsměrů a skupin, z nichž mnohé představují doznívání modernismu: V souvislosti s krizí v mezilidských vztazích se objevují pocity ohrožení, úzkosti a odcizení a vědomí ztráty schopnosti komunikace (existenciální, neorealistická a absurdní literatura). Společenské krize přinášejí snahy určitých skupin lidí distancovat se od „těch nahoře“ – přicházejí revolta, tendence nerespektovat konvence (beatnici, rozhněvaní mladí muži) Racionální přístup ke světu nepostačuje k pochopení světa, proto opět připomínány jiné stránky lidského bytí (magický realismus, absurdní literatura, postmodernismus). Objevují se ryze formální experimenty v literatuře (nový román). Připomínají se staré mýty, legendy, mystické příběhy (magický realismus, postmodernismus). Toto do úvodu k otázce 23: Dále v literatuře najdeme mnoho výrazných individualit (samostatně stojících autorů), které nelze přiřadit k žádné z vyhraněných literárních tendencí. Další významnou část literatury představují nejrůznější reakce na druhou světovou válku. Celková situace ve světě vede ke katastrofickým vizím. Hojně se rozvíjí sci-fi literatura. Obrovský rozmach nenáročné literatury řemeslně zvládnuté – bez větších ambicí po stránce umělecké, filozofické apod., spěch doby takové nenáročné literatuře napomáhá. směry: EXISTENCIALISMUS Vychází ze stejnojmenného filozofického směru (zejména němečtí filozofové Karl Jaspers a Martin Heidegger); existencialismus má však mnoho podob. Zabývá se problematikou existence – bytí člověka (jen jedince, ne společnosti) v absurdním odcizeném světě, kde vládnou absurdní vztahy. Hledá odpověď na otázku, jak má člověk žít s pocitem marnosti, úzkosti, osamocení, odcizení, s vědomím absurdnosti lidského života. Jak má člověk žít (existovat), když se cítí opuštěn, osamocen, hodnoty se mu zhroutily, není schopen komunikace s ostatními (není to vina jen toho jedince, nýbrž celé společnosti, mezilidské vztahy jsou v krizi). Člověk je odkázán sám na sebe, odcizený světu, nedokáže žít ve společnosti, ale nelze žít ani bez ní. Autoři se zaměřují zejména na vyhrocené, mezní situace, nutnost volby, rozhodnutí, vinu, odpovědnost, různé podoby vzdoru apod. Prvky existencialismu (zejména pocity odcizení, úzkosti) i dříve, např. Dostojevskij (mezní situace, vina, odpovědnost), Čechov, Kafka (absurdno, odcizení), Hesse, Hostovský, Orten aj. Představitelé existencialismu v literatuře od40. let hlavně veFrancii: ALBERT CAMUS (1913-1960) – NC 1957, francouzský prozaik, filozof, dramatik; narodil se v Alžírsku (otec Francouz, matka Španělka), vystudoval filozofickou fakultu v Alžíru, celý život rád cestoval, v roce 1936 navštívil i Československo, od r.1940 žil ve Francii, zahynul při autonehodě. Camus se za existencialistu nepovažoval, ale v pojetí existenciální (životní) situace (údělu) člověka se s existencialisty shoduje. Jeho základní téma: Pokud člověk pochopí, pozná absurditu světa, zlo (přitom nemá oporu v Bohu ani v rozumu), pak musí (vyvodí to, je to důsledkem poznání) vzdorovat osudu, ať je jaký chce, nutno snést i smrt. Důležitým předpokladem účinného vzdoru je poznání, pochopení a vyvození důsledků z tohoto poznání.Camusovým ideálem je člověk vědoucí a revoltující.Člověk, který je schopenpřijmout absurditu lidského údělu, statečně hledět absurditě do tváře a navzdory absurditě žít a bouřit se proti ní. Vzdor (vzpoura, revolta) má různé podoby (aktivní, pasivní – viz eseje i umělecká díla). Filozofické eseje – podobenství o údělu člověka, vystihují Camusovo pojetí lidského údělu: Mýtus o Sisyfovi (1942, psáno současně s Cizincem) – Podobně jako Sisyfos musí člověkžít i s vědomím absurdity, ta vyplývá z nemožnosti sladit lidskou touhu po řádu a jasnosti s iracionálním světem. Uvědomit si, jak to s námi je, a přecese nevzdávat. Když si absurditu uvědomíme, můžemejednat a žít vyrovnaně. „Musíme si představit, že Sisyfos je šťasten,“ čteme v závěru eseje. Hrdina tím,že vzdoruje, že se bouří proti absurditě, že se snaží pořád dál, má stále naději. Vzdát to by znamenalo přiznat, že život je nad jeho (naše) síly. Je to i vzpoura proti sebevraždě, sebevraždu odmítá, to by znamenalo vzdát se. „Zabít se, to v určitém smyslu znamená – přiznat se. Přiznat se, že život je nad naše síly nebo že mu nerozumíme.“ Člověk má přijmout život, který mu připadá absurdní, ale zároveň se mu vzpírat, revoltovat, alespoň se pokoušet žít smysluplně a pokusit se nalézt sám pro sebe svobodu i v těžkých situacích (viz Sisyfos). Člověk revoltující(1951): „Bouřím se, tedy jsem.“Camus však rozhodně není obhájcem revolučních bojů, naopak, lidský život je pro něj nejvyšší hodnotou, není dovoleno člověka zabít, obětovat ho celku ani ve jménu sebekrásnějších idejí. Distancoval se od revolučních projektů osvobození člověka z pout odcizení, jak je je známe z historie. Věřil v individuální vzpouru a lidskou solidaritu, nikoli v racionální a státně organizované koncepce osvobození člověka, protože ty vedou ke státnímu terorismu (jako příklad uvádí Velkou francouzskou revoluci, diktatury Stalina, Hitlera aj.) (Spor se Sartrem: Camus zásadně odmítal obětovat individuální svobodu jakémukoli kolektivnímu boji, říká Sartrovi: Ať se stane cokoli, já vás vždycky budu hájit proti puškám popravčí čety. Zato vy budete muset souhlasit s tím, aby mě zastřelili. Přemýšlejte o tom.) Cizinec(1942) –román, ale menšího rozsahu, spíš jako novela; ich-forma, psáno strohým, věcným jazykem a stylem, až kronikářsky, kromě mimořádně emocionálně sugestivní pasáže na pláži (výrazný kontrast, jako by šlo o jiný příběh, jiného člověka). (Pokud se objeví barvitější, poetičtější pasáže, často jsou inspirovány alžírskými reáliemi, zejména přírodou.) Hrdina vypráví svůj příběh nevzrušeným tónem, úsečně, často mezerovitě (čtenář musí domýšlet). Racionální, analytický, chladný způsob vyjadřování hlavního hrdiny (vypravěče) ilu

Témata, do kterých materiál patří