Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Cesta od modernismu k postmodernismu

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (215.5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Autor zachycuje jen to, co bezprostředně vnímáme nebo cítíme, popř. naše reakce na tyto vjemy a pocity. Souvislosti mezi těmito momenty a jejich psychologické vysvětlení zůstávají skryty v podtextu – čtenář je musí sám domýšlet. (podobné Hemingwayově metodě ledovce) Tento styl umožňuje vyjádřit, jak se Meursault nechává unášet událostmi, přítomným okamžikem, že je pasivní, že je sám sobě cizincem.

Kompozice: chronologická; román lze rozdělit na dvě části: dějovou a úvahovou; časový záběr v románu: I. část: 28 dnů (od čtvrtka, kdy Meursault dostává telegram o úmrtí matky, do neděle, kdy dochází k vraždě); II. část: celý rok (jedenáct měsíců vyšetřování, samotný proces, pobyt v cele)

Cizince zfilmoval 1969 italský režisér Luchino Visconti.

Cizinec – obsah + interpretace:

Příběh se odehrává v Alžíru, v 1.pol.20.stol., v době, kdy byla země ještě pod francouzskou správou. Hlavní hrdina (vypravěč), úředník Meursault, dostává zprávu o úmrtí své matky, která poslední roky dožívala v útulku pro přestárlé. Necítí lítost (smrt přece musí jednou přijít), přijímá to bez citového pohnutí. Zanedlouho po pohřbu potkává bývalou kolegyni Marii a naváže s ní povrchní známost. Mezitím se také seznámí s pochybným sousedem Raymondem, ten ho zaplete do svých potíží s nevěrnou milenkou a jejími arabskými přáteli (jeden z nich je její bratr). Raymond pozve Meursaulta i s Marií na víkend na chatu svého přítele k moři. Při procházce po pláži dojde k potyčce s onou partou Arabů, Raymond utrží ránu nožem, Meursault zabrání jeho pokusu střílet, vezme mu revolver, násilníci prchají, konflikt je zažehnán. Meursault sužovaný úpalem potřeboval všemu uniknout, být sám, vrátil se na pláž, šel ke skalisku, kdy byl stín a chladivý pramen. Opět ale potká jednoho z těch Arabů, ten vytasil nůž a Meursault, zničený vedrem a oslněn zábleskem slunce, který se odrazil od čepele, ve vypjaté chvíli, ale víceméně bez důvodu, Araba zastřelí. Sám neví, co jej k tomu vedlo. Vražda byla dílem náhody a afrického slunce a moře. Symbolika jména Meursault: fr. mer (moře) soleil (slunce). Moře a slunce hrály při vraždě podstatnou roli. Způsob zachycení motivů slunce přímo evokuje blížící se katastrofu.

Ve druhé části knihy Meursault popisuje své uvěznění, vyšetřování, soudní proces (výslechy svědků, řeč prokurátora a řeč advokáta, reakce novinářů) a odsouzení k trestu smrti. Odmítá útěchu od kaplana a nakonec se za hvězdné noci před popravou zbaví všeho strachu a poprvé zažívá pocit plné autenticity své existence a štěstí.

Hrdina nejedná podle společenských konvencí, vzpírá se jim, je svůj, je jaký je. Neoplývá citem, je spíš negativní postavou, ale nikdy nechce nic předstírat, nelže, není pokrytecký – v tom je důsledný, protože právě pokrytectví mu nejvíc vadí na společnosti kolem, proto s ní nechce nic mít, chybí mu pak kontakt (to ale také není dobré a je to právě ten problém, jak žít, když nelze ani ve společnosti ani bez ní). Je izolován, odcizen ostatním a ztrácí schopnost orientace ve světě (je jaksi mimo). Jedná pudově, nahodile, necítí zodpovědnost za své činy (udělá něco a ani sám vlastně neví proč a jak), nemá v ničem oporu, jistotu, vše považuje za absurdní, bez ceny. Je „cizincem“ jak ve společnosti, ve vztahu k ostatním, tak i sám sobě, ve svém životě, který je mu víceméně lhostejný. Není schopen se orientovat ani v normách, konvencích společnosti (považuje je za pokrytecké), ani ve svém životě, své jednání vnímá jako souhru nesmyslných náhod, je dezorientován. Není tedy nelidský, jak se všem jeví. Za nelidskou naopak on považuje společnost, která jej odsoudila jen podle vnějších projevů, vůbec ji nezajímaly jeho vnitřní pohnutky (např. když mu zemřela matka, neplakal, protože necítil potřebu plakat, ale společnosti stačí zachovávat zdání, kdyby uronil slzu, byla by spokojená a neodsuzovala by ho). To, co je společností uznáváno, jsou tedy spíš jen pseudohodnoty, proto v ní vládnou absurdní vztahy a tím je nelidská.

Témata, do kterých materiál patří