Cesta od modernismu k postmodernismu

Meursault je „cizincem“ uprostřed lidské společnosti, protože odmítá její normy. Odmítá i jen předstírat zájem o společnost a naoko se podřizovat jejím normám, i když by si tím zachránil život. Přitom by stačilo prohlásit, že Araba zabil v sebeobraně (ten na něho skutečně vytáhl nůž) a další střely do ležícího těla vypálil ze strachu či pro svou neovladatelnost ve slunečním žáru (při střelbě měl skutečně úpal a nebyl schopen plně kontrolovaného jednání), či při soudním vyšetřování předstírat své obrácení se ke Kristu (jako mnozí jiní) nebo přinejmenším prozradit plné okolnosti svého jednání i myšlení. Meursault však zůstává věrný sám sobě - neuvedl prakticky nic na svou obhajobu. Společnost ho odsuzuje, ne však proto, že vraždil, ale proto, že „pohřbíval matku se srdcem zločince“ – tedy svým chováním ohrožoval zažité konvence a instituce. Proč Meursault vraždil? Určitě nešlo o plánovanou vraždu. Sám neví, co jej k tomu vedlo. Jednal pudově, zřejmě se tím chtěl (možná i podvědomě) osvobodit, zbavit těch pocitů, které jej sužovaly (žár slunce atd.). Tento jeho čin jen podporuje mínění existencialistů, že osudová nahodilost ochromuje lidskou vůli, zbavuje člověka odpovědnosti za vlastní činy, že život člověka je jen nesmyslnou hříčkou náhod – vraždilo slunce (symbolika jména Meursault). Člověk je tedy usmýkán řetězem náhod.

Inspirace:Camus se zasazoval o zrušení trestu smrti – Cizince proto pojal také jako příběh justiční vraždy – nespravedlivého procesu, který má ve čtenářích vyvolat pochybnosti o francouzském právním systému (Camusův otec se vypravil na popravu brutálního zločince, očekával, že pocítí zadostiučinění, dostavil se ovšem pocit obrovského hnusu, nechtěl o tomto zážitku nikdy mluvit. Podobně v závěru románu vzpomíná hrdina na příběh, který mu vyprávěla maminka o tatínkovi, kterého ale nikdy nepoznal, jak se šel podívat na popravu a celou cestu zpět zvracel.) Cizinec byl odsouzen a popraven na základě velmi sporných argumentů, takže lze do určité míry hovořit o justiční vraždě, ale je skutečně možné prohlásit ho za nevinného, když skutečně zabil? O tom se stále vedou diskuse. Camus pracoval dlouhou dobu jako novinář, psal reportáže ze soudních přelíčení – tyto zkušenosti využil při psaní Cizince. Románový novinář v šedém flanelovém obleku s modrou kravatou by mohl být sám Camus. Meursault říká, že při pohledu na něho měl podivný pocit, jako by se díval sám na sebe. Tento novinář s ním jako jediný jeho případ prožívá. Camus žil se svou matkou (otec padl za 1. světové války) v dělnickém předměstí Alžíru – právě zde se odehrává děj Cizince. Popisy ulic a budov jsou natolik přesné, že alžírští čtenáři je lehce identifikovali. Pouze pláž, kde dochází k vraždě, je výplodem Camusovy fantazie.