Cesta od modernismu k postmodernismu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vnesli do anglické literatury protest proti anglickému konzervativismu, konvencím, společenské hierarchii, kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví, falešné morálce. Autoři i jejich literární hrdinové jsou nepřizpůsobiví (nonkonformní). Hrdinové jsou většinou čerství absolventi univerzity, nemají chuť nastoupit úspěšnou kariéru v anglické společnosti. Je paradoxní, že mladí hrdinové nakonec splynou se společností – dostanou se výš na společenském žebříčku díky svazku s dívkou z vyšších kruhů.
Další rysy: ostrá a štiplavá společenská kritika, humor, otevřenost, upřímnost, hovorový jazyk.
KINGSLEY AMIS
Šťastný Jim – někdy se užívá označení univerzitní román, v Anglii bestsellerem, humoristický, satirický
Vysmívá se pseudovědecké atmosféře malé venkovské univerzity, která ze studentů nevychovává odborníky, vědce, ale spíše vzdělané gentlemany pro úspěšnou společenskou a politickou dráhu. Jim Dixon, který se všemožně snaží nabourávat falešné moralizování, nakonec končí v náručí Christiny, dívky z vyšší společnosti.
JOHN BRAINE – román Místo nahoře
JOHN WAIN – román Pospíchej dolů
JOHN OSBORNE – drama Ohlédni se v hněvu –hrdina Jimmy, absolvent univerzity, nenachází uplatnění, rozhněván na tradiční rozdělení anglické společnosti na vyšší a nižší kruhy, trpí pocitem ztráty životní perspektivy, svůj hněv vůči společnosti a světu však vybíjí na svých blízkých (manželka Alice, přátelé), projevuje se to hysterickými, zlostnými, ironickými výpady proti nim, dochází k vážné manželské krizi, odloučení, Alice (pochází právě z té lepší společnosti) tají své těhotenství, neboť se obává, že Jimmy by to považoval za citové vydírání, odchází k rodičům, o dítě přijde. Smutný happyend – oba k sobě přece jen hledají cestu.
NOVÝ ROMÁN
Nový román se objevil ve Francii v 50. letech (někdy je také možné setkat se s pojmem antiromán či objektivní román). Zrodil se ze zásadního odmítnutí tradičního klasického románu 19., ale i 20. století. Autoři tvrdí, že takový román se už přežil, vyčerpal své možnosti (krize románu), že pouhé vyprávění příběhu s konkrétními postavami a vypravěčem nemůže zachytit mnohoznačnost a relativitu života, obsáhnout nové vztahy ve světě. Proto se několik autorů pokouší o nový typ románu, ale těm je zase pak vytýkáno, že jde jen o formální experiment avantgardy, modernismu, který se už taky vyčerpal a také nemůže obsáhnout vše. Tuto krizi se posléze snaží řešit postmodernismus, zejména M. Kundera teoreticky i v praxi svými romány.
Rysy nového románu:
odsunuje do pozadí souvislý příběh a konkrétní postavy
metodou je detailní popis věcí a jevů bez příčinné a časové souvislosti
časté úvahy, opakování, variace téhož jevu z různých úhlů pohledu - ztížená orientace v textu
postavy nezřetelné, často bezejmenné (označeny např. on, ona, já, A…)
často motivy bloudění, hledání, tápání, postavy se v labyrintu světa ztrácejí a zase objevují
experimentování s jazykem střídání slovesných časů a způsobů)
navazují na počátky moderní prózy: Kafka, Proust, Joyce