Cesta od modernismu k postmodernismu

• EUGÉNE IONESCO - francouzský dramatik rumunského původu

- v jeho hrách ústředním tématem prázdno, které zaplňuje hromaděním něčeho nesmyslného (slov, věcí), např. ve hrách (antihrách):

• Plešatá zpěvačka

Motiv návštěvy u známých, při níž si dvě manželské dvojice vyměňují otřepané fráze. Pseudodialog vyjevuje bezduchost, prázdnotu jejich životů a tedy i řeči. Navíc o banalitách (jídle) mluví úzkostlivě, s patosem, naopak vážné věci (nemoci, smrt) jsou znevažovány; co je společensky tabu, vysloví se naplno, banality se tají – prostě vše naruby. Tak to je v počátku hry, posléze je to už tak nesmyslné, že se ani toto nedá rozlišit.

Lze to chápat jako tragédii řeči, života a světa: Mluví jako rozbité automaty – za pomoci řeči si ještě více nerozumějí. Postavy upadlé do stereotypu odcizeného (bezduchého, konzumního, absurdního) světa, chovají se jako zmanipulované automaty. Je to bezvýchodná situace, nelze to zastavit, stupňuje se to, až to vyvrcholí – jen si vymění role a opakuje se totéž. Lze chápat i jako demaskování (odhalení) světa plného klamu. Opakování týchž bezduchých frází odvádí pozornost od skutečných problémů.

Lze hrát jako komedii, frašku, parodii, ale její groteskní absurdita vyniká nejvíce, je-li hrána smrtelně vážně. Pocit autora nebyl také pocitem komiky, ale tragiky.

• Nosorožec

– symbol tupé stádnosti, omezenosti, konformity. Stát se nosorožcem znamená zařadit se do toho stáda a přijmout to, co stádo vyznává.(A sice vyloučení smrti ze svých úvah. Ve jménu nesmrtelnosti nosorožců žít ve lži.) Hrdina hry se proměně v nosorožce vzepře, nepřizpůsobuje se, tím se osvobozuje, uniká ze světa lži, zla, moci, absurdity.

• Židle – prázdno zaplňováno židlemi, 2 postavy vedou rozhovor s imaginárními lidmi na nich, množí se tak něco, co vlastně neexistuje.

• EDWARD ALBEE - americký dramatik

Řazen k absurdnímu dramatu, ale on sám považuje sebe a hlavně Becketta a Ionesca za absolutně realistické dramatiky = otevřeně zobrazují dobu a lidi, jací jsou, ukazuje tvrdou realitu jejich vyprázdněných životů, jejich lhostejnost a vzájemné odcizení, neschopnost komunikace. Pokud je realita plná absurdity, odcizení, odlidštění, prázdnoty, neschopnosti komunikace, pak drama, které to zobrazuje, vlastně musí být realistické, ne absurdní. Albee ukazuje prázdnotu zdánlivě úspěšných lidí, rozbíjí představy o Americe jako o ráji (americký sen o vyspělé americké civilizaci, o ideální rodině apod.)

• Kdo se bojí Virginie Woolfové? (i slavný americký film)

– nejslavnější hra, česky se překládá i: „Kdopak by se Kafky bál?“ (souvislost s Woolfovou – v metodě zachycení proudu vědomí; u nás spíš spojení s Kafkou – pro motivy odcizení, prázdnoty)

Jde o odkrytí pravé odpuzující podoby manželského soužití 2 párů, probíhá na večírku, postupně na sebe bez zábran, bez servítků prozrazují vše, tj. tu prázdnotu za zdánlivou úspěšností.