Cesta od modernismu k postmodernismu

Třetího dne je nalezen mrtvý Berengar, pomocný knihovník. Vilém s herbaristou Severinem mrtvého mnicha prohlédnou a zjišťují, že má černý jazyk a prsty (měl u sebe také Vilémovy brýle). Severin si vzpomene, že před léty vlastnil jedovatou látku, která mu však záhadně zmizela.

Čtvrtý den se Vilémovi podaří rozluštit onu tajemnou šifru z listu, který našel na zemi v knihovně, a pochopí, že je to klíč, jak se dostat k tajným dveřím finis Africae Večer se proto opět s Adsonem vydávají do knihovny, tentokrát podle plánku, který Vilém zhotovil, a objevují tajnou místnost, do níž se jim ovšem nepodaří proniknout.

Pátý den se uskuteční schůzka císařské a papežské legace (poselstva). Do opatství přijíždějí účastníci disputace v čele s inkvizitorem Bernardem de Gui, úhlavním nepřítelem Viléma z Baskervillu. Inkvizitor obviní nevinnou vesnickou dívku, s níž Adso prožil milostnou noc, z čarodějnictví a spolu se dvěma dalšími mnichy je odsouzena k trestu upálením. Schůzi ovšem přeruší herbarista Severin, protože ve svém laboratoriu objevil „podivnou“ knihu. Než ale stačí Vilém za ním přijít, je Severin mrtev a žádnou zvláštní knihu nenajdou.

Šestý den při mši zemře knihovník Malachiáš. Má jako všichni mrtví mniši černý jazyk a prsty. Vilém opatovi sdělí část zjištění, k nimž zatím dospěl. Opat už pochopil, kdo za všemi vraždami stojí, a nechce, aby Vilém dále pátral a odhaloval prohnilost a neblahou minulost opatství, proto mu oznámí, že už jej nepotřebuje (naoko proto, že vyšetřování nevede k cíli) a že následující ráno očekává jeho odchod. Vilém s Adsonem si dají poslední části hádanky dohromady a objeví klíč k tajným dveřím k finis Africae. Ale protože se Vilémovi podařilo díky podivnému Adsonovu snu rozluštit záhadu vchodu do tajné místnosti, vydává se opět do knihovny a do zakázané místnosti spolu s Adsonem proniknou. V té době již vědí, že všechny oběti měly společnou touhu, a to získat onu záhadnou knihu, kterou je ztracená část Aristotelovy Poetiky týkající se komedie - smíchu. V knihovně konečně objevují slepého mnicha Jorgeho, bývalého knihovníka, jenž je klíčem k podivným úmrtím. Jorge ještě stačil způsobit smrt opata, zavřel ho v tajné chodbě, z níž se nemohl dostat ven. Jorge si byl od počátku jist, že Vilém záhadu rozluští a vlastně na něj už čekal. Nastane rozluštění celého příběhu: To Jorge kdysi knihu, údajně neexistující druhý díl Aristotelovy Poetiky, do kláštera přinesl a 40 let ji střežil. Pomocný knihovník Berengar za slib intimního milostného styku vyzradil mladému Adelmovi, jak se dostane do tajné části knihovny finis Africae, kde je kniha střežena. Adelmus svůj hřích však nedokázal unést, vyzpovídal se Jorgemu, ten ho k smrti vyděsil, a tak Adelmus skočil z hradeb. Jorge pak napustil stránky knihy jedem, aby se ten, kdo bude knihou listovat a slinit si přitom prsty, otrávil a nemohl tak předávat dle něj nebezpečné Aristotelovy myšlenky dál. Adelmus tajemství místnosti prozradil Venantiovi, který po tajné knize už dlouho pátral a teď si ji tedy ve finis Africae vyhledal, začetl se do ní, a tak se otrávil. Mrtvého Venantia objevil ráno Berengar a ze strachu, aby se nepřišlo na to, že vyzradil tajemství knihovny, hodil Venantia do kádě s krví, aby to vypadalo, že se utopil. Ani on však knize neodolal, začetl se do ní v Severinově laboratoriu a tam ji také zanechal a odešel do lázní. V lázni potom jed začal působit a Berengar se utopil. Severin pak druhý den knihu našel a hned to šel sdělit Vilémovi. Vilém však byl zaneprázdněn diskusí mezi oběma návštěvami opatství (papežští legáti a františkáni) a navíc jejich rozhovor zaslechl i Jorge, který tam okamžitě poslal Malachiáše. Vyděšený Malachiáš ze strachu, že by knihu mohl vidět Vilém a ostatní mniši, Severina zabil. Malachiáš byl totiž pod vlivem Jorgeho, a ten mu nařídil, aby zakázanou knihu co nejdříve našel a vrátil zpět do knihovny. (Knihu ale nejdřív objevil Bengt, Malachiáš mu za ni nabídl místo pomocného knihovníka, Bengt přijal.) Malachiáš však knihu také prolistoval, než ji vrátil Jorgemu, a tak také zemřel.