Cesta od modernismu k postmodernismu

Mystifikace

Eco předkládá celý příběh jako rekonstruovaný středověký rukopis ze 14. století. Prohlašuje, že se původně jednalo o latinský rukopis benediktýnského mnicha Adsona z Melku (vypravěč a jedna z hlavních postav příběhu), který byl objeven v klášteře v Melku v 16. století a teprve roku 1842 přeložen do francouzštiny abbé Valletem a vydán. A Ecovi se na chvíli tento rukopis ocitl v rukou a přeložil jej do italštiny. Celé je to mystifikace.

Vypravěč

Starý benediktýnský mnich Adson z Melku sepisuje a líčí události, kterých se stal jako osmnáctiletý novic svědkem v nejmenovaném hornoitalském benediktýnském opatství roku 1327; ich – forma. Proč právě Adso se stal vypravěčem? Adso je „prosťáček“, nezkušený mladík, který se pokouší věrně vylíčit události, jimž nerozuměl v době, kdy byl jejich svědkem, a které zcela nechápe ani v době, kdy o nich píše jako stařec. Adso jsme vlastně i my, my jsme rovněž provázeni po vzdálené historické epoše, seznamujeme se s jejími myšlenkami, spory, stručně řečeno její atmosférou, jen s tím rozdílem, že nám nedělá společnost Vilém z Baskervillu, nýbrž kniha, kterou právě čteme. Adson z Melku se tehdy stal písařem učeného františkána Viléma z Baskervillu, který je prototypem klasického vzdělance s univerzálními znalostmi z různých oblastí lidského vědění. Adso se proti němu jeví jako naivní, důvěřivý žák, který společně se čtenáři proniká do tajů nejrůznějších věd, pokouší vyznat se v jevech, které souvisejí s řešením záhadných úmrtí, pochopit svět, který ho obklopuje. Tato dvojice tak navazuje na literární tradici, již rozvíjel např. Platon ve svých dialozích, tedy na rozpravy mezi učitelem a žákem, literární žánr oblíbený např. právě ve středověku, kdy se román odehrává. Co by se stalo, kdyby byl vypravěčem příběhu Vilém z Baskervillu? Román by byl posunut o stupeň výše, postrádal by dvojúrovňovost vnímání, Adso klade otázky, na které by se mohl ptát čtenář, Vilém je nucen vysvětlovat, objasňovat, poučovat. Vilém z Baskervillu učí Adsona a čtenáře interpretovat indicie, pochopit problematiku středověké filozofie, teologie, ale i dešifrovat svět – význam lidské vzdělanosti, knih a problematiku poznávání světa. Zde je vhodné se zmínit o Vilémovi z Baskervillu. Ne náhodou pochází tento chytrý muž z Baskervillu, autor tím chtěl naznačit jeho spojitost s postavou A. C. Doyla, detektivem Holmesem (Pes baskervillský). Adso pak představuje poněkud méně bystrého doktora Watsona.

Čtenář

Eco hraje se čtenářem hru, zve ho ke spolupráci, zprostředkovává mu poznání formou hry. Eco myslí na vzdělaného čtenáře i na člověka běžného. Každý z nich bude číst román jinak, jinak jej vnímat a dešifrovat podle stupně svých znalostí. Eco přičítá čtenáři významnou úlohu, román svádí k řadě interpretací, je mnohoznačným, mnohovrstevnatým dílem, je to text, který je otevřený ke stále novým pokusům objevit jej, interpretovat. Čtenář objevuje souvislosti, které i pro autora samotného mohou být nové. - rys postmoderní literatury