Cesta od modernismu k postmodernismu

Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe.

A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých představ.

Středověká filozofie v románu

Kniha současně řeší středověké filosofické otázky, které činí celou knihu někdy obtížně pochopitelnou pro nepřipraveného čtenáře. Středověká filozofie vede také jeden z nejvýznamnějších filozofických sporů. Tento spor se nejčastěji nazývá spor o univerzálie. Jde o otázku: Co je skutečné? Jednotlivosti, nebo obecné pojmy? Věci, jež jsme schopni zachytit našimi smysly jako například konkrétní, určitou židli, nebo ideje, jakési vzory, které se nacházejí někde mimo náš svět a jež ovlivňují vznikání věcí konkrétních? První směr, uznávající za skutečné konkrétní věci, se nazývá nominalismus od latinského slova nomen, protože ve věcech obecných vidí pouze rozumovou abstrakci člověka (přesněji terminalismus), za jeho předchůdce je považován Aristoteles. Druhý směr, přisuzující věcem obecným vyšší skutečnost než jednotlivému, se nazývá realismus a za svého předchůdce považuje Platóna. Tyto dva směry se tedy sváří. Nominalisté jsou vesměs učení františkáni, kteří hlásají poznání na základě zkušenosti a ve sporu papeže s císařem hájí stanovisko císařovo, neboť církev se má věnovat výhradně duchovnímu poslání, ne světským záležitostem. Tito i ti druzí myslitelé tak připravují půdu pro nastupující věk renesance.

Zástupcem nominalistické (terminalistické) filozofie je v díle Umberta Eca učený františkán Vilém z Baskervillu. Jeho jméno je narážkou na středověkého myslitele Viléma z Ockhamu, autora teorie o znakové podstatě univerzálií, který se nakonec musel ukrývat na dvoře Ludvíka Bavorského. Vilém se k Vilémovi z Ockhamu často odvolává jako k symbolu učenosti, vzdělanosti a rozumovosti. Vilém je ztělesněním nového, nastupujícího věku, který se zatím ukrývá v dílech dalších filozofů, jako jsou například umírněný realista Duns Scotus či Roger Bacon. Snad právě proto ve Jménu růže zastává Vilém úlohu detektiva, snad právě proto je schopen objevovat záhadnou pravdu. Je také schopen předpovídat věci budoucí. Říká: „Aristoteles v Knize tajemství říká, že ten, kdo prozradí příliš mnoho tajemství přírody a umění, rozlomí nebeskou pečeť a z toho že může vzejít mnoho zlého.“ Vilém z Baskervillu je také výborný učitel, jehož žákem se na pár měsíců stává mladý benediktýn Adso. Adso si prostřednictvím svého učitele uvědomuje spoustu věcí, na něž by sám v životě zřejmě ani nepomyslel.