Cesta od modernismu k postmodernismu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jméno růže (1980) - typický příklad postmoderního románu, je v něm:
mystifikace (dílo je vydáváno za rekonstrukci středověkého rukopisu),
více vrstev i dvojí rovina vnímání - bohatý děj v příběhu i filozofické pasáže (zejména o svobodě lidského ducha, kterou nelze trvale oklestit, zde tím, že byl ukrýván Aristotelův spis coby nebezpečný, ohrožující moc a postavení církve; dále problematika scholastiky, lidské vzdělanosti a poznávání) náročný čtenář vnímá obojí, méně náročný může jen ten děj jako historickou detektivku
erotika (Adso a venkovská dívka, milostný poměr mnichů)
promyšleně, rafinovaně mystifikující kompozice i symbolika (7 kapitol, zpočátku každý den smrt – jako 7 ran ve Zjevení sv. Jana – domněnka, posléze vyvrácena; a také úmrtí je pouze 5)
složitá symbolika: knihovna jako labyrint - labyrint světa – uzavřený prostor (lidské poznání je ohraničené, omezené a poznávání nekonečné); název = mnohoznačný středověký symbol, jméno Vilém (odkaz na filozofa proslulého důrazem na logiku) a Baskervill (odkaz na detektivku)
detektivní zápletka, dobrodružný příběh, historická tematika:
Napínavý příběh se odehrává v 14. století v italském opatství, kde mladý chlapec Adso (vypravěč) spolu se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu pátrají po stopách záhadných smrtí mladých mnichů, k nimž dochází den po dni. Dostávají se až do knihovny, která má podobu labyrintu. V knihovně je ukryta druhá část Aristotelovy Poetiky, která pojednává o komedii, tj. i o smíchu. Zároveň se v opatství koná setkání císařské delegace s vyslanci papežovými, které končí roztržkou a vyvrcholí upálením vesnické dívky obviněné z čarodějnictví a dvou mnichů.
Důležitý moment knihy = monolog Jorgeho (bývalý knihovník, slepý stařec) v závěru: Obával se příchodu Antikrista a ve strachu před rozpadem starého světa a jeho myšlení rozpoutal zlo (vraždy) - napustil jedem listy Aristotelovy Poetiky – je podle něj nebezpečná tím, že mluví o smíchu, který člověka může zbavit strachu. Nakonec Jorge pozře listy napuštěné jedem a způsobí požár – zničena knihovna i klášter.
V Poznámkách ke Jménu růže (1983) autor komentuje způsob, jakým k tvorbě románu přistupoval. Čtenář v něm najde mnoho zajímavých postřehů. Eco například uvádí, že detektivní zápletku postupně rozvíjel a dlouho nevěděl, kdo bude oním záhadným zločincem. Zdá se tedy, že román není primárně koncipovaný jako detektivka, spíše to jen mělo přispět k větší oblibě mezi čtenáři. Autor také komentuje název: „Jméno růže, to byla vlastně náhoda, název se mi zalíbil, protože růže je symbolická figura napěchovaná do té míry významy, že skoro už žádný nemá. (viz poslední věta románu) Čtenář byl sveden z cesty, nemohl si zvolit žádný výklad. Název má čtenáře zmást, a ne ho uvést na správnou cestu." (Původně zamýšlený název Opatství zločinu příliš jednoznačně odkazoval k detektivní rovině příběhu, autor jej ale vyzdvihovat nechtěl.)