Cesta od modernismu k postmodernismu

• Stanice Bouřná

3 dějové linie: 1) v přítomnosti 2) dávná minulost 3) budoucnost

Přítomnost – zde realistický příběh v atmosféře stalinismu. Železničář rekapituluje životní osudy a postoje, vzpomíná při smrti přítele na bájný hřbitov blízko kosmodromu.

Dávná minulost – byla nalezena legenda: dávní místní obyvatelé krutě týrali své zajatce (obtáčeli jim oholenou hlavu velbloudí kůží, ta při vysychání a smršťování působila nesnesitelné bolesti), ale to hlavní bylo, že tím ti zajatci ztráceli vůli a paměť, byli tupě oddáni, slepě plnili příkazy. Na zmíněném hřbitově pochována matka, která chtěla pomoci svému synovi vrátit paměť, ale on ji musel na rozkaz zabít.

Budoucnost – prvky sci-fi, na blízkém kosmodromu startují ruští a američtí kosmonauti do vesmíru, objevili novou planetu s mírumilovnými mimozemšťany. Pro obě velmoci toto poznání nebezpečné, proto kosmonautům zakázán návrat.

• Popraviště

V kirgizské stepi se v boji o přežití střetávají dva světy: svět lidí (nelítostných lovců zvěře a narkomanů – sběrači a překupníci konopí ANAŠA) a přírody (tento svět reprezentuje zejména vlčice Akbara). Zřejmě poprvé v sovětské literatuře se zde píše o tom, že jsou také narkomani. Je zde vylíčena barbarská štvanice na zvěř, ale nejde o pytláctví, nýbrž o akci dodavatelů masa, kteří jednají takříkajíc v souladu se zákonem. Svědčí to o zvrácenosti režimu, který způsobuje zpřeházení hodnot, pokřivené vědomí mravních zásad, co je mravné a co ne. Nesplnění plánu se jim zdá horší než vraždění zvěře. Víc se bojí nesplnit plán než vraždit zvěř, neboť vědí, že za nesplnění plánu budou tvrdě potrestáni, kdežto za vraždění zvěře je nikdo trestat nebude.

Z pasáží o nedostudovaném knězi Avdijovi vyplývá, že zbožný člověk není hoden zavržení, ale úcty. Avdij se vydal do stepi přesvědčit tzv. anašáky, aby svého zhoubného zvyku zanechali. (Tyto části umělecky slabší; přesvědčivé, silné, působivé jsou především pasáže „stepní“ o vlcích a pastevcích, zde dominuje postava Bostona – člověk přírodní, statný a statečný muž, takových si autor váží.)

Román je ateistickou apokalypsou: toto se stane s lidstvem, jestliže naruší své spojení s přírodou a ztratí vědomí mravních zásad. (proto motiv střetávání)

• MICHAIL BULGAKOV – bývá řazen k magickému realismu, ač žil a tvořil dříve.

• Mistr a Markétka – viz světová literatura 1. poloviny 20. století

POSTMODERNISMUS

Zhruba v 60. letech se modernismus vyčerpal, dále již neměl člověku co nového říci, přinést, a modernost, novost jen sama o sobě, za každou cenu, nemá smysl, stala by se formální, samoúčelnou. Proto se zcela přirozeně dostavila reakce v podobě postmodernismu.

Rysy postmodernismu:

• odmítání moderních, avantgardních tendencí, zvláště pouhých formálních experimentů,

• prolínání (syntéza, spojení) tradice a experimentu, tj. obou přístupů (tradičního realistického přístupu i experimentálního avantgardního)

• Román tak tedy bude mít složku epickou i úvahovou. Zachytí lépe relativitu a mnohoznačnost života. Bude nutit k zamyšlení, klást otázky, zaujme kompozicí atd. – bude mít vícero vrstev, kvalit, předností.

• Prolíná se mnoho žánrů a stylů. Užívají se postupy literatury krásné, odborné, publicistické i pokleslé. Román je současně detektivní, filozofický, společenský, historický...

• Časté jsou citace a „výpůjčky“ z jiných děl (intertextovost), přímé i skryté odkazy (aluze).

• Oproti dřívějšímu zdůrazňování originality a osobnosti autora mnohem důležitější je příjemce uměleckého díla, který ho pro sebe interpretuje a tím teprve dotváří jeho smysl, a protože interpretace je individuální, není dílo definitivně dokončeno nikdy.

• Díla mají dvojí úroveň vnímání – promlouvají k více i méně náročnému čtenáři. Umožňují větší množství interpretací. Mají sklon k mystifikaci.