Cesta od modernismu k postmodernismu

• Americký sen

rodiče nejsou spokojeni se svým adoptivním synem, neodpovídá jejich představám (amer. snu) – týrají ho

• Stalo se v ZOO

Petr si přivlastnil lavičku v parku, „ohraničil“, Jerry se marně snaží přimět ho ke komunikaci. Utvrzuje se v tom, že lidé žijí podobně jako zvířata v ZOO ve svých klecích, ve své ohraničeném místě, vzájemně odděleni. Poznává, že lhostejnost a nezájem vedou k osamělosti. Komunikace a lidskost se uskutečňují teprve tehdy, když máme k něčemu, někomu nějaký vztah.

VÝCHODOEVROPSKÉ ABSURDNÍ DRAMA

V zemích bývalého sovětského bloku, zde by Albeeho hodnocení platilo dvojnásob. Má přes rysy společné i nějaká specifika:

- větší konkrétnost a zdůrazňování politických problémů

- souvislost s realitou totalitních režimů je zřejmá, proto jsou i motivy závažnější než v západní liter.

• VÁCLAV HAVEL (viz v české literatuře)

• SLAWOMIR MROŽEK- polský dramatik

• Policajti

Stát, v němž se nebývalou měrou rozmohlo slídění, provokace, zatýkání. Všechny postavy se navzájem zatknou. Končí výkřikem: „Ať žije svoboda!“

• Karel

Dva muži navštíví lékaře, hledají jakéhosi Karla – má být zlikvidován. Označí za Karla lékaře, ten aby se zachránil označí za ještě většího Karla svého pacienta. Ví se, že ještě další Karlové budou pronásledováni a likvidováni, ale neví se proč ani kdo Karlové vlastně jsou. (Připomíná Kafkův Proces.)

MAGICKÝ REALISMUS

Někdy bývá řazen i do postmodernismu. Vzniká v pol. 50. let v Lat. Americe, Rusku, Kirgizii atd. – tedy v zemích, kde je silná tradice mytologie a ústní slovesnosti – ovlivňuje to vyprávění. Základem je prolínání dvou světů – skutečného (vlastní vyprávění) a snového (fantazijní, mytologický, magický), přitom během vyprávění lze těžko postřehnout hranici těchto dvou rovin. Díla jsou čtenářsky oblíbená, i když někomu se mohou zdát náročná. Někoho naopak může napětí mezi reálnem a fantazií přitahovat.

• GABRIEL GARCIA MÁRQUEZ - z Kolumbie, NC

• Sto roků samoty

Román, rozsáhlá rodinná sága, symbolicky ztvárňuje osudy celé země od dob kolonialismu v 19. století až po 60. léta 20. století. Na dějinách fiktivního městečka jako by zobrazil dějiny lidstva vůbec, vše jako by plynulo k zániku a zároveň se navracelo k prvopočátku života. Je to jako bludný kruh, jakoby se čas točil dokola. Všudypřítomná samota člověka je jak v rovině osobní (nedostatek lásky, přátelství, porozumění), tak v rovině společenské (násilí, boj o moc). Čtenář si uvědomuje, že 100 roků života je vlastně 100 let samoty, umírání. Nejhlubší samota je samota moci, mocných. Člověk je nepoučitelný, zapomíná vlastní historii, proto se to točí pořád dokola.

• ČINGIZ AJTMATOV - kirgizský autor

Vrchol díla – 2 romány - u obou se proplétá několik dějových pásem; oba jsou syntetickým obrazem světa a varováním před jeho zánikem, vyjadřují obavy o osud lidstva; přinášejí závažné morální poselství: