Cesta od modernismu k postmodernismu

Eco nám však v Poznámkách nepomůže román Jméno růže interpretovat a vysvětlit, spíš nás dokonce ještě více mate. Vtáhl nás do hry, kterou s námi začal hrát již ve svém románu. Na některé otázky čtenáře sice odpovídá, jiné v něm však budí, snaží se jej vtáhnout do hry; to čtenář je hrdina, hlavní viník, jak Eco v závěru svých „Poznámek“ metaforicky naznačuje. Chce, aby čtenář lépe poznal sám sebe. („Chce čtenáři objevit jeho samotného.“)

Obsah románu

Ve stáří sepisuje benediktýn Adso z Melku události, jejichž svědkem se stal jako osmnáctiletý novic. Tehdy roku 1327 dorazil společně se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, do nejmenovaného italského kláštera, ve kterém se nachází největší knihovna celého křesťanského světa. Vilém zde měl připravit půdu pro setkání císařské legace (zastánci chudoby církve, františkáni) s legací avignonského papeže Jana XXII. Vilém měl při jednání sloužit jako prostředník.

Krátce po příjezdu opat Viléma požádá, aby vyšetřil záhadnou smrt mladého mnicha Adelma (než přijedou legace - poselstva). Vilém tento úkol přijme a získá svolení pohybovat se po celém opatství, ovšem kromě rozlehlé knihovny, ta je přísně střežena, nikdo do ní nesmí vstoupit, jen knihovník Malachiáš a jeho pomocník Berengar, jen oni knihy přinášejí a odnášejí. Podle narážek ostatních mnichů se zdá, že udržoval milostný poměr se zemřelým Adelmem. Potkají také slepého starce Jorgeho.

Druhý den dojde k dalšímu úmrtí. Tentokrát jde o Venantia, velkého znalce řečtiny, jenž je nalezen v kádi s krví. Vilém by rád viděl Venantiův pracovní stůl, ale v tom mu zabrání knihovník Malachiáš. Přesto si Vilém všimne na Venantiově stole podivné knihy, o níž se domnívá, že by mohla být klíčem k oběma záhadným úmrtím. Vilém tuší, že toto úmrtí není poslední, dokonce se domnívá, že úmrtí schéma dané biblickou apokalypsou (později se ukáže, že to byl omyl). Přichází pro knihu tajně v noci, ale někdo ji mezitím odstranil. Ještě téže noci Vilém spolu s Adsonem potají vstoupí do knihovny, zjistí, že je v podstatě velkým labyrintem. Ve spleti chodeb se dlouho nemohou vyznat a dlouho hledají východ. Narazí tam na nějakého tajemného návštěvníka, který Vilémovi vezme brýle a prchne, zůstane po něm list s nějakou šifrou, později z ní Vilém vydedukuje systém labyrintu. Vilém se krom pátrání po okolnostech zločinů zabýval také filozofickými debatami o smíchu s druhým nejstarším obyvatelem opatství, slepým Jorgem. Jelikož všichni zavraždění měli s knihovnou něco společného, začalo se zdát, že s ní zločiny úzce souvisí. Proto se Vilém noc co noc snažil rozluštit záhadu uspořádání knihovny, do které byl všem mnichům přísně zakázán vstup. Toto uspořádání znal jen knihovník Malachiáš a jeho pomocník Berengar.