Cesta od modernismu k postmodernismu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
ALAIN ROBBE-GRILLET – román Žárlivost (ve fr. název má 2 významy, i žaluzie - hraje to roli – jde o pohled skrze žaluzie, tedy v určitém úhlu, prostoru k vidění.
SARRAUTOVÁ NATHALIE – román Zlaté plody – román o románu
ABSURDNÍ DRAMA
Princip absurdity se uplatňoval již dříve (např. Kafka). Kořeny ještě dříve – koncem 19. století:
ALFRED JARRY – Francouz – světově proslulá hra Král Ubu
Autor považován za tvůrce moderního „černého“ humoru se smyslem pro grotesku; další rysy – výstřednost, mystifikace, recese, ironie, satira; charakteristika krále Ubu je nevyčerpatelná, má všechny špatné vlastnosti, vše, co udělá, je zrůdné; na břichu má zašitou nůši plnou blbostí všech možných odstínů – břicho je jeho myslitelem i rádcem. (dle románu natočen český film)
Absurdní drama se začíná výrazněji prosazovat od 50. let 20. století. Absurdita je zde životním pocitem bezmocného člověka – lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení. Absurdita se nejlépe rozehrává právě v dramatu, protože neschopnost komunikace nejlépe vyzní v dialogu, absurdní situace při jevištním provedení.
Další rysy:
- člověk je zachycen právě ve stavu úzkosti
- není souvislý děj, ani logický dialog, jednání postav je nesmyslné, bez logické psychické motivace,
v rozhovorech nemá smysl hledat logiku
- člověk jako by přestal fungovat jako osobnost, je jenom bezmocným strojem, mechanismem, automatem – jedná, mluví, chová se stereotypně
- jazyk je degradován, místo k dorozumění slouží spíše k nedorozumění. Za pomoci jazyka si lidé ještě více nerozumí, jazyk ztrácí svoji funkci, popř. plní funkci opačnou.
- v absurdním dramatu někdy používáme název „antihry“
SAMUEL BECKETT – francouzský dramatik irského původu, NC
Čekání na Godota – světově proslulé drama
Na opuštěném místě se setkávají dva tuláci, vedou chaotický dialog, ze kterého vyplyne, že oba čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl změnit jejich život. Tak to jde celé představení. Na konci každého jednání se opakuje scéna s chlapcem, který přijde oznámit, že pan Godot přijde další den. Čekání je základním dějem, nic se neděje, nic je vyplněno nesmyslnou konverzací. Dialog banální, monotónní, nesmyslný, bezvýchodný, apatie, jakoby v bludném kruhu - symbol (podobenství) soudobého světa, ve kterém se věci také opakují jako v kruhu a otázky jsou stále nezodpovězeny.
Pan Godot je jakousi nadějí, která by měla by vést věci kupředu. Nám však je jasné, že žádný Godot nepřijde (žádný není). Člověk čeká, neschopen pochopit, že čeká zbytečně. Pohrávají si i s myšlenkou na sebevraždu, ale jednodušší je dál čekat na vykoupení.
vyznění: člověk zůstává na světě sám se svými starostmi a nezodpovězenými otázkami