Cesta od modernismu k postmodernismu

Knihovna jako ústřední bod celého románu: je pojata jako labyrint, tajemství, obraz světa, symbol lidské vzdělanosti, místo ohraničenosti lidského poznání a zároveň místo zápasu o svobodu poznání.

Proč právě Aristotelova Poetika?

Od 12. století vešlo postupně ve známost celé Aristotelovo dílo, od 13. století i překlady z řečtiny (zejména prostřednictvím Arabů). Už v polovině 13. století dosáhly Aristotelovy myšlenky a závěry v církvi takové vážnosti, že jeho dílo platilo za nepřekonatelnou sumu veškeré světské moudrosti a za vzor pravdy vůbec. Aristotelova filozofie vládla až do 16. století. Klíčem k záhadným úmrtím je Aristotelova Poetika, ze které se do současnosti dochovala část o tragédii. Část o komedii, o které je v románu řeč, nebyla nikdy nalezena a zřejmě ani neexistovala. O komedii se v Poetice Aristoteles zmiňuje pouze okrajově (opět mystifikace, fikce). Jorge vysvětluje v závěru románu, proč považoval Aristotelův 2. díl Poetiky pojednávající o komedii za tak nebezpečný:„Pověz mi však,“ říkal právě Vilém, „proč jsi to všechno dělal? Proč jsi chtěl tu knihu střežit víc než ostatní?

Ukrýval jsi, ale aniž ses uchýlil k zločinu, traktáty o černé magii, spisy, v nichž bylo třeba zneuctěno jméno boží, proč jsi tedy kvůli této knize přivedl k zatracení své spolubratry i sama sebe? V mnoha jiných knihách se píše o komedii a chválí se smích. Proč tě právě tato kniha tolik vyděsila?

„Protože to je kniha Filozofa. Každé z děl tohoto myslitele zničilo část vědění, které křesťanství shromažďovalo po celá staletí. Církevní otcové řekli všechno, co je o Slovu a jeho síle třeba vědět, ale stačilo, aby Boethius Filozofa komentoval a mystérium Slova božího se přeměnilo v lidskou parodii kategorií a sylogismů. Genesis nám poskytuje všechno, co je třeba vědět o skladbě všehomíra, a pak stačilo, aby byly znova objeveny fyzikální knihy Filozofa a všehomír byl znovu uvažován v pojmech tupé a slizké hmoty a Averroes přesvědčil skoro všechny, že svět je věčný. … Kdysi jsme vzhlíželi vzhůru k nebesům a bahnu hmoty jsme věnovali sotva pohrdlivý pohled, nyní se díváme dolů na zem a pouze na základě jejího svědectví myslíme na nebe. Každé slovo Filozofa, na něhož dnes už přísahají i světci a papežové, převrátilo obraz světa vzhůru nohama. Ale nepodařilo se mu převrátit představu Boha. Kdyby se tato kniha stala... kdyby se bývala stala předmětem otevřeného výkladu a diskuse, pak bychom bývali překročili i tu nejzazší mez.“ „Co tě tak vyděsilo na tomto pojednání o smíchu? Odstraníš -li ze světa tuto knihu, neodstraníš ze světa smích?

„To určitě ne. Smích je slabost, zhouba a vratkost našeho těla. Je to útěcha sedláků, nevázanost opilců...

Smích zbavuje sedláka strachu z ďábla. Tato kniha by však mohla učit, že zbavit se strachu z ďábla je věda. Když sedlákovi protéká hrdlem víno, když se směje, cítí se jako pán, převrátil vzhůru nohama mocenské vztahy: tato kniha by však mohla vzdělance naučit, jakými úskoky, které by se od toho okamžiku staly argumenty, učinit tento převrat oprávněným...Smích zbaví na chvíli sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost. A z této knihy by mohla vzejít luciferská jiskra, která by založila v celém světě nový požár: a smích by se stal novým uměním, jaké neznal ani Prometheus, uměním, jak zrušit strach...