Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Východicka a základy světové kultury a literatury (2)

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (86,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Antická literatura Antická kultura, tj. kultura starověkého Řecka a Říma, tvoří (spolu s Biblí) základy evropské kultury. Totéž lze říci úžeji i o antické literatuře. Staří Řekové vytvořili osobitou (svéráznou), originální (původní) kulturu (literaturu). Římská kultura (literatura) byla vlastně adaptací (přizpůsobením) té starořecké. Římané se ale zase zasloužili o rozšíření antické kultury do většiny Evropy a o uchování antického odkazu, předání dalším generacím. Řecká literatura Archaické období (8.-6.stol.př.n.l.) Epika Od přelomu 2. a 1. tis.př.n.l. vznikaly v Řeckumýty – báje, postupně celá mytologie – bájesloví, např. cykly: o bozích, o hrdinech, o trojské válce, thébský cyklus aj. Velké hrdinské eposyIlias a Odysseia (8.- 7.stol.př.n.l.) – nejstarší literární památky, jsou vlastně rozsáhlými soubory řecké mytologie v literární podobě.Homér - bájný slepý pěvec, považován za autora, avšak každý epos zřejmě od jiného autora, otázka se stále řeší. „Ilias“-závěrobléhání Tróje (= řecky Ílion). O „Achilleově hněvu“– řecký hrdina Achilleus, uražený jednáním řeckého vůdce Agamemnona (ten mu odebral válečnou kořist – krásnou zajatkyni; učinil tak ovšem na nátlak boha Apollona), odmítá nadále bojovat a nedbá ani proseb svého přítele Patrokla. Trójané tak získávají převahu; zastaví je až Patrokles oblečený do Achilleovy zbroje. Je však zabit Hektorem, synem trójského krále. Achilleus, zasažený smrtí přítele, pak s Hektorem svede vítězný boj. „Odysseia“ -Sleduje návrat ithackého krále Odyssea z války (trval stejně dlouho jako boje v Tróji – deset let). Při zpáteční plavbě projde Odysseus řadou dobrodružství, mnohdy až pohádkových (utká se s jednookým lidožroutským Kyklopem Polyfémem, s čarodějnicí Kirké- proměnila jeho druhy ve vepře, sestoupí do podsvětí, překoná nástrahy vábivých Sirén aj.), a přijde o své druhy. Uvízne u nymfy (víly, polobohyně) Kalypsó – slibovala mu mládí, nesmrtelnost, nechtěla ho propustit, až na zásah Athény se od ní dostal. O těchto událostech se dozvídáme z Odysseova vyprávění na hostině pořádané Fajáky (obyvateli jednoho ze středozemních ostrovů), kteří ho zachránili po jeho ztroskotání při plavbě od Kalypsó. Fajákové pak Odyssea dopraví na rodnou Ithaku. Zde se hrdina setkává se svým synem Telemachem. (Telemachovým pátráním po Odysseovi epos začíná). S jeho pomocí se vypořádá s nevítanými nápadníky, kteří se před tím vetřeli do královského paláce a pokoušeli se získat královnu Penelopu, zachovávající Odysseovi věrnost. Odysseia je umělecky vyspělejší a čtenářsky přitažlivější než Ilias, neboť je dynamičtější, zábavnější a obsahuje více dialogů, oproti tomu Ilias působí pateticky, dějově staticky, až nezáživně. Odysseia má také komplikovanější děj (1. rovina – putování, 2. rovina – jednotlivé příběhy – epizody) a kompozici – užití retrospektivy (viz v obsahu.). Homérské eposy vyjadřujímytologický názor na svět: Bohové žijí v kontaktu s lidmi, zasahují do jejich osudů, jsou zlidštěni – mají vlastnosti jako lidé. Hesiodos – básník, 1. výrazná autorská individualita, tvůrce didaktických (naučných) eposů:O zrození bohů – líčí zrození světa a bohů z počátečního Chaosu,Práce a dni – praktické rady pro hospodaření Ezop – bajky Lyrika Sapfó(básnířka) – milostná poezie Anakreón– rozverné pijácké či milostné verše – láska, víno, ženy, zpěv (od něho je později odvozen pojem anakreontská poezie) Pindaros – sborová lyrika, básně oslavující vládce, bohy i olympijské vítěze Klasické (attické) období (5.-4.stol.př.n.l.) -vedoucí roli zaujaly Athény (poloostrov Attika) Vznik dramatu a divadla: V Athénách se od konce 6.st.př.n.l. začaly při slavnostech na počest bohaDionýsa (bůh vína a veselí) pořádat soutěže o nejlepší tragédii. Za vynálezce dramatu považovánThespis – vítěz 1. soutěže, básník a dramatik, k dosavadnímu dithyrambu (oslavná píseň, improvizovaný příběh, sbor = chór převlečený za satyry zpívá, předvádí a tančí) přidal 1. herce, jeho dialog s chórem se stal základem dramatu. 2. herce přidal Aischylos, 3. herce Sofokles. Veškeré role hráli muži, měli masky. Řada událostí jen ze zpráv poslů (hlavně vraždy, sebevraždy, násilí vůbec – nebyly předváděny), přitom to často byla nejsilnější, nejpůsobivější místa hry. Soutěže – 3 dny tragédie (každý autor 1 trilogii tragédií + 1 satyrské drama), 4. den komedie. Nešlo přitom jen o zábavu, známé námětyaktualizovány – nově pojaty (právě tím byli autoři originální a také úspěšní), aby se dotýkaly závažných problémů athénského státu, který přitom sám divadlo organizoval a finančně podporoval (chudí na to peníze od státu). Je to pěkná ukázka athénské demokracie – vláda sama podporuje to, co ji vlastně i kritizuje (nejen chválí). Základní dramatické žánry: tragédie – vážně zobrazuje nesmiřitelný konflikt, děj často končí záhubou hlavního hrdiny; v antické tragédii většinou nejde o střet dobra a zla, ale o nejednoznačnou situaci, v níž obě strany mají „svou pravdu“; tragedie tedy vyjadřují bezvýchodnost lidského údělu, ale zároveň oslavují heroickou snahu člověka překonat to a naplnit svůj život svobodnou vůlí; v chování a činech hl. postav (prostě ve všem) je příznačná antická heroičnost, hrdost, opravdovost, velikost; název tragédie = kozlí píseň (dle kozlí podoby satyrů) komedie – humorně zobrazuje záporné lidské vlastnosti či společenské jevy, vznikla z žertovných písní při veselých průvodech na počest Dionýsa (jiné oslavy, ne z dithyrambu) satyrské drama – další žánr, veselá parodie na mytologické hrdiny (název podle Dionýsových průvodců = satyrů – démoni s lidskou hlavou a kozlím tělem) Divadelní teorie –Aristoteles v dílePoetika: tzv.zásada 3 jednot (místa – jedno místo, času – jedna doba, děje – jedna dějová linie); nečlení se na dějství; chór – představuje veřejné mínění, hodnotí, komentuje; tragédie – vysoký styl, veršované, vznešené, patetické; z Aristotela vychází také tradiční schéma výstavby děje (platí nejen pro drama, ale i pro epiku) - má 5 fází:expozice (úvod, seznámení s postavami a prostředím),kolize (srážka, zápletka

Témata, do kterých materiál patří