Východicka a základy světové kultury a literatury (2)

„Médea“ – z okruhu bájí o Argonautech; tragédie ženy (královské dcery), která kvůli lásce k Iasonovi (vůdci Argonautů) zradí a opustí svou zemi i rodinu a posléze je sama zrazena a opuštěna. Iason ji po letech opouští pro jinou ženu. Medea se v zoufalství začne krutě mstít – způsobí smrt Iasonovy nové ženy a zabije i své 2 syny, které měla s Iasonem.

Na Medeu se tradičně pohlíželo jako na barbarskou zrádkyni vlasti a nemilosrdnou vražedkyni, u Euripida se stala trpící ženou, zrazenou ve velké lásce. Typickou postavou, zmítanou emocemi, které se jí nakonec stanou osudnými.A Euripides to mistrovsky zvládl vykreslit – od vášnivé lásky a obětavosti k žárlivosti, zoufalství a pomstychtivosti.

„Trojanky“ – Děj se odehrává v řeckém táboře po skončení trojské války, kde si vítězové rozdělují válečnou kořist – zajatkyně; ukazuje utrpení, které válka přináší ženám a dětem.

„Ifigenie v Aulidě“, „Ifigenie v Tauridě“ – Tyto tragedie jsou oslavou osobností schopných mimořádných a ušlechtilých činů – v obou je to Ifigenie: poprvé v Aulidě se sama rozhodne obětovat svůj život ve prospěch Řecka, podruhé v Tauridě, když pozná, že cizincem, kterého má v Artemidině chrámu obětovat, je Orestes, nesplní tuto povinnost a spolu uniknou nebezpečí. Hry nekončí tragicky, smrt je odvrácena náhlým zásahem bohů (neznamená to ale, že by to bylo od počátku bohy dáno) - tzv. deux ex machina (bůh ze stroje) - tehdy opravdu herec nebo socha představující boha spuštěni na scénu, od té doby tak přeneseně nazýván nečekaný způsob řešení zápletky, který nevyplývá logicky z předchozího děje, je jen jakoby zásahem shůry, šťastnou náhodou.

Autor komedií:

Aristofanes - ve svých komediích se zabývá aktuálními otázkami, vyjadřuje politické názory své doby, poukazuje na úpadek athénské demokracie v období peloponéské války (vytrácí se tradiční ctnosti, úcta k zákonům aj.), nebál se ostře kritizovat konkrétní politiky či vojevůdce.

„Žáby“ - odsuzoval takové umění (hl.Euripida), které se vymyká odvěkému mytologickému pohledu na svět.

„Oblaka“ - veřejně napadal a zesměšňoval Sókrata

„Jezdci“- kriticky, posměšně ztotožnil athénský lid s postavou zlenivělého starce, jenž se nechává střídavě uplácet obratnými bezohlednými politiky.

„Lysistraté“- protiválečná satira, nesouhlas s peloponéskou válkou – ženy z obou znepřátelených stran se dohodnou, že odmítnou sdílet se svými partnery lože, dokud budou trvat boje. Ženy vyhrají – je uzavřen mír.

„Ptáci“ – symbolicky zobrazena ideální společnost i důvody, proč taková společnost musí zákonitě ztroskotat. Považováno za nejzdařilejší hru.

Historická próza:

Herodotos – „otcem dějepisu“, beletristicky barvité, poutavé líčení dějin v díle „Dějiny“