Východicka a základy světové kultury a literatury (2)

Thukydides – kritický přístup, historicky spolehlivější v díle „Dějiny peloponéské války“

Řečnictví:

Démosthenes – dokázal překonat svou vadu řeči, jeho politické řeči namířeny především proti Filipovi Makedonskému – dle toho tzv. filipiky (=útočná, polemická řeč)

Filozofie:

Sokrates – proslul uměním vést dialog, sám vědomě nic nenapsal, jeho učení známe z děl jeho žáků, hl. Platona, přesto výrazně poznamenal další vývoj filozofie.

Platon - Sokratův žák, navázal na něj, propracoval formu dialogu, jeho filozofické dílo vyniká i krásným jazykem a stylem, básnickou obrazností. Spisy: Obrana Sokratova, Ústava, Zákony, O jazyce, O kráse, O lásce aj. V Athénách založil filozofickou školu Akademii.

Aristoteles – Platonův žák, vychovatel Alexandra Makedonského, také založil v Athénách filozofickou školu Lykeion, univerzální myslitel a učenec, shrnul a utřídil téměř všechno dosavadní vědění, zakladatel řady disciplin, především logiky. Spisy: Metafyzika, Politika,

Rétorika, Poetika aj.

Platon i Aristoteles výrazně ovlivnili nejen starověkou, ale i středověkou filozofii.

Helenistické období (4.-1.stol.př.n.l.)

Posun od aktuálních politických a společenských problémů k soukromým, každodenním problémům jednotlivce (způsobeno polit. situací - Řekové už se nepodílí na řízení státu)

Vzniká tzv. nová komedie (témata rodinná, milostná) – autor Menandros

V poezii pastýřské idyly (idealizují venkovský život) – autor Theokritos

Římská literatura (3.stol.př.n.l. – 5.stol.n.l.)

Období staré (3.-2.stol.př.n.l.)

Římská komedie (navazuje na řeckou „novou komedii“) :

Plautus – dramatik, komedie z všedního života – rodinné a milostné příběhy, plné intrik a nečekaných zvratů, ustálené lidské typy, např. lakomý pán a vychytralý, šibalský sluha; komika je spontánní, živá, svěží; jazyk lidový (vulgární latina z ulice). Plautovy komedie později inspirovaly Shakespeara, Goldoniho a hlavně Moliera – např. podle Plautovy Komedie o hrnci vznikl Molierův Lakomec.

Období klasické - zlatý věk římské literatury (1.stol.př.n.l. – poč.n.l., tj.doba Augustova)

Vrcholné období, rozvíjí se hlavně řečnictví, historie a poezie. Císař Augustus se snaží o povznesení morálky, proto podporuje tvorbu, která oslavuje staré římské ctnosti a tradice.

Řečnictví :

Cicero – největší římský i antický řečník, jeho politické a právnické řeči (projevy) měly vybroušený, vytříbený styl, vynikající logickou skladbu, působivé řečnické otázky, přesvědčivé argumenty; staly se vzorem: a) rétoriky (řečnictví); napsal také teoretický spis o řečnictví; b) dokonalé klasické latiny – ciceronská latina (hl. v obd. humanismu a renesance)

Historie :

Caesar – Zápisky o válce galské, Zápisky o válce občanské – historické prózy, paměti, strohý, střízlivý styl, věcný ráz – tím úspěšně zastřel svůj cíl podat příznivou zprávu o vlastních činech, i tak je to cenný historický pramen.