Východicka a základy světové kultury a literatury (2)

Divadelní teorie – Aristoteles v díle Poetika: tzv. zásada 3 jednot (místa – jedno místo, času – jedna doba, děje – jedna dějová linie); nečlení se na dějství; chór – představuje veřejné mínění, hodnotí, komentuje; tragédie – vysoký styl, veršované, vznešené, patetické; z Aristotela vychází také tradiční schéma výstavby děje (platí nejen pro drama, ale i pro epiku) - má 5 fází: expozice (úvod, seznámení s postavami a prostředím), kolize (srážka, zápletka, konflikt), krize (rozhodnutí, vyvrcholení konfliktu), peripetie (náhlý obrat, zvrat ve vývoji děje), katastrofa (konečný obrat, vyřešení konfliktu).

Autoři tragedií:

Aischylos

„Oresteia“(trilogie) – 1. část Agamemnon: Agamemnon se vrací jako vítěz po skončení trójské války do vlasti, je však zavražděn manželkou Klytaimestrou a jejím milencem Aigisthem. Klytaimestra tak mstí, že obětoval dceru Ifigenii v Aulidě na usmíření bohyně Artemis, aby zajistil úspěšné odplutí vojska do Tróje, a také Agamemnonovu nevěru (přivezl si Kassandru). 2. část Oběť mrtvým: Po letech přichází na Apollónův pokyn Agamemnonův syn Orestes, aby odčinil otcovu smrt. Pomstu za podpory své sestry Elektry vykoná. Aigistha i Klytaimestru zabije. I lid souhlasil, nenáviděl tyrana. Výčitky svědomí ho však dovedou k šílenství. (V jiných zpracováních těchto mýtů Orestes odchází do Tauridy pro sochu bohyně Artemis, aby se očistil od viny. Tam v Artemidině chrámu potká svou sestru Ifigenii, kterou Artemis tehdy při obětování nakonec zachránila. Orestes a Ifigenie se spolu vracejí do Řecka.) 3. část Smír (Usmířené Lítice): Oresta stále pronásledují Erínye (Lítice, Furie, bohyně krevní msty), teprve po osvobozujícím rozhodnutí athénského soudu se uklidnily. Oresta se ujali Apollón a Athéna. Athéna zřídila areopag = radu starších, aby místo ní rozhodl o Orestovi a i nadále soudil vraždy. Areopag Oresta osvobodí, Erínye se s tím smíří. Aischylos tak ukazuje, že racionální rozhodování soudu může odstranit starou krevní mstu a ukončit bludný kruh vraždění a odplat.

Tento námět z okruhu bájí o trojské válce zpracovali i Sofokles a Euripides ve stejně nazvaných hrách - „Elektra“. Svou pozornost totiž zaměřují na Elektru.

Srovnání pojetí tohoto tématu u všech 3 dramatiků:

U Aischyla Orestés vraždu vykoná na pokyn bohů, dle starého zákona krevní msty.

Sofoklova Elektra je silná osobnost (složitá postava velké mravní síly), chce vraždu (bere to jako akt spravedlnosti) vykonat sama ze své vůle, je odhodlána vzít spravedlnost (osud) do svých rukou, i když ji nakonec vykoná Orestés.

Euripidova Elektra - pojata jako vnitřně rozervaná postava, zmítaná (ovládaná) svými city (nenávistí a touhou po odplatě, pomstychtivostí), čímž dohnala Oresta k vraždě.

Aischylos a Sofokles Orestův čin obhajují, Euripides ho odsuzuje jako zločin.