Odysseia

Shrnutí eposu Ilias:
Ilias, epos předcházející Odysseu, začíná u pasáka ovcí Parida, který musí rozhodnout spor mezi 3 bohyněmi. Rozhodne ve prospěch bohyně Afrodity, která zařídí, že se do Parida zamiluje nejkrásnější žena na světě, Helena. Jelikož je však Helena vdaná za krále Sparty, utečou sporu do Troji. Meneláos, její manžel, si to nenechá líbit a uspořádá výpravu k Troji, což vyústí v deset let trvající Trojskou válku. Ta skončí až lstivým trikem ithackého krále Odyssea, který nechá postavit obrovského dřevěného koně. Řecká vojska odplují a kůň zůstane samotný před branami Troje. Trojané, myslící si, že se Řekové vzdali, vtáhnou koně do Troje jako symbol vítězství. V koni však byli schováni řečtí válečníci, kteří v noci vylezli ven, otevřeli brány města a město bylo srovnáno se zemí.

Literární historie a kritika:
Odysseia byla napsána někdy v 8. století př. n. l. na základě lidové slovesnosti. Text dříve existoval jako pověst, kterou vyprávěli básníci a její celkové znění se mohlo lišit. Jelikož dříve existovala jako lidová slovesnost, neměla přesný řád vyprávění děje, a proto je nejspíše epos kombinací chronologické a retrospektivní časové posloupnosti. Spolu s eposem Ilias jsou to jedny z nejdůležitějších a nejstarších literárních památek evropské kultury. Odysseia byla napsána nejspíše 50 až 100 let po eposu Ilias. Obě byli napsány homérskou řečtinou a nesou stejné prvky, díky čemuž jsou připisovány básníkovy Homérovy. Oba eposy mají stejnou hlavní myšlenku: spor lidské neuváženosti a božské moci. V obou eposech se děj točí kolem božského osudu a špatných lidských vlastností, které vyústí v dlouhý příběh.
Odysseia byla vychvalována již helénistickými autory, jako například Sofokles nebo Aristrachos ze Samothráky. Odysseia později inspirovala Vergilia, Danteho, Joyce, Shakespeara, Kazantzakiho či Auerbacha. Inspirovala nejen spisovatele, ale také malíře a sochaře. Najdeme i několik děl, která mají stejný název, a která jsou původní Odysseia inspirována. Kromě Řecka vyšla Odysseia poprvé v 15. století v jako prvotisk a později v 18. století. V době klasicismu byla opět vyzdvihnuta a sloužila jako inspirace dalším dílům. Do češtiny epos poprvé přeložil Antonín Liška v roce 1844. Od té doby vyšel epos hned několikrát.