Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Historický kontext knihy:
Kniha začíná atentátem na následníka rakouského trůnu, Ferdinanda D´Este. Touto událostí začala 1. světová válka. Autor v knize krásně popisuje náladu mezi českými vojáky, rakouskými vojáky a obyčejnými lidmi. V knize je také poukazováno na situaci, která válce předcházela, a zároveň historické události, které se událi v posledních 60 letech před začátkem knihy. Autor například odkazuje na Italskou válku za nezávislost, atentát na portugalského krále, postavení Itálie před a během války, francouzská invaze do Mexika a Maxmilián I. Mexický.

Literární historie a kritika:
Postava vojáka Josefa Švejka se poprvé objevila v několika povídkách, které autor napsal před válkou. V těchto povídkách je Švejk vykreslen stejně, jako v knize. Tyto povídky byly později vydány pod jménem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky. Na knize Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války začal autor pracovat v roce 1921, kdy se vrátil z Ruska a přestěhoval se se svou manželkou do Lipnice nad Sázavou. Román je rozdělen na 4 části, avšak autor stihl dokončit pouze první 3. Poslední část, Pokračování slavného výprasku, dokončil Karel Vaněk, který napsal i pátý a šestý díl. Tyto části vycházeli na pokračování od roku 1921 do roku 1923, kdy Hašek zemřel. Ilustrace do knihy nakreslil Haškův dlouholetý přítel, Josef Lada. Reakce na dílo byly rozporuplné. Mnozí čeští autoři (Viktor Dyk, F. X. Šalda, Jaroslav Durych) jej kritizovali. Jako první označil knihu za významné dílo Ivan Olbracht, který v Rudém právu přirovnal postavu Švejka k Faustovi, Donu Quijotovi nebo bratrům Karamazovým. Pozitivní ohlas získal především od bratrů Čapkových a členů Devětsilu. Vítězslav Nezval jej spojoval s dadaismem. Ve světě se o proslavení románu nejvíce zasloužil další Haškův dlouholetý přítel, Max Brod. Brod, německy píšící autor z Prahy, pomohl k proslavení Haška, Kafky nebo Janáčka. Díky němu se Švejk stal nejpřekládanější českou knihou, která byla k roku 2013 přeložena do 58 jazyků. Švejk se také dočkal několika divadelních a filmových adaptací, z nichž nejznámější je zřejmě z 50. let s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Švejk zásadně ovlivnil spoustu další děl, která vyšla po něm. Nejznámější takovým dílem je zajisté kniha Hlava XXII od Josepha Hellera, který sám přiznal, že mu byl Hašek velkou inspirací. Dodnes je Švejk nejznámější českou knihou a postavou, jehož sochy a pomníky můžeme najít všude po České republice a východní Evropě (sochy Švejka se nachází až na Sibiři).