Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Osvícenství, klasicismus, préromantismus - maturita

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1,05 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

05. – Klasicismus, osvícenství, preromantismus V období 17. a 18. století stále ještě panuje feudální řád, i když obzvláště v 18. století se již stává brzdou pokroku a cílem útoků zejména měšťanstva a lidu. Klasicismus a preromantismus můžeme považovat za univerzální umělecké směry, osvícenství chápeme spíše jako proud filozofický a šíře kulturní, s výrazným odrazem v literatuře. Téměř souběžně (16. – 18. století) se rozvíjí i baroko. K l a s i c i s m u s 2. polovina 17. století a 18. století. Z latinyclassicus = vynikající, vzorový, dokonalý. Kolébkou je Francie. Jde o umělecký směr, kterývyšel z ideálů antického starověku – viděli v něm vzor umělecké krásy, uměřené dokonalosti a tvůrčí kázně. Svého vrcholu dosáhl ve Francii Ludvíka XVI., avšak brzy se rozšířil i v dalších zemích tehdejší západní Evropy. Klasicismus souvisel také s racionalistickou filozofií, představovanou např. francouzským filozofemRené Descartrem. Jeho proslulá věta„Cogito ergo sum“ vyjadřovala ústřední názor racionalistů – myšlení je jediným pevným bodem, o němž nelze pochybovat. Racionalisté věřili, že právě rozumem dosáhnou poznání, které bude průkazné a obecně platné. Klasicismus byl reakcí na umění baroka, jeho mysticismus i dualismus těla a duše. Proti tomu staví střídmost, rozum, pravdu, rozvahu, vyrovnanost. Umělecké dokonalosti mělo být dosaženo přísným dodržováním estetických pravidel a předpisů. Klasicismus se znovu vracel k Aristotelově zásadě tří jednot (místa, času a děje) i k rozlišování žánrů navysoké (óda, epos, tragédie) anízké (bajka, satira, komedie). Pravidla klasicistické poezie zveršoval roku 1674Nicolas Boileau –Umění básnické – vyžadovala harmonickou souměrnost, logickou jasnost a jednoduchost syžetu, přesnost jazykového vyjádření a dodržování stylu. Takto přísná pravidla však nesvazovala pouze literaturu, ale i ostatní druhy umění.Architektura – prostá obrysová linie stavební hmoty, budovy mají zpravidla obdélníkový půdorys s hlavním a zadním průčelím. Přísným pravidlům jsou podřizovány i parky a zahrady – geometricky přesný a souměrný půdorys, keře a stromy jsou sestřihovány do geometrických obrazců (francouzský park). Pozornost se věnuje činžovním domům a technickým stavbám (kanalizace, dláždění ulic, regulace řek) i stavbám užitkovým (továrny, hospodářské a správní budovy, nádraží).Sochařství– návrat k chladné, neosobní kráse antických vzorů (Antonio Canova).Malířství – obdobné zaměření, nejraději látky historické (Jacques Louis David), ale i dobové – zejména portréty, figurální skupiny a klasicky komponované krajiny s architektonickým pozadím. Důraz je kladen na kresbu, barva zpravidla slouží jen jako prostředek kolorování. Klasicismus se stal inástrojem politiky – Velká francouzská revoluce v něm viděla vyjádření mravních ideálů antiky, doba napoleonská myšlenky římských císařů. V literatuře převažují žánry, v nichž složka rozumová převyšuje emocionální. Byly to konkrétně v poezii báseň didaktická a popisná, v próze moralistní vyprávění, esej a úvaha, v dramatu veršovaná tragédiepředkládající divákům soubor mravních příkladů. Příznačný byl vznik literárních salonů, které nahradily někdejší dvorské prostředí – diskutovalo se v nich o umění a hodnotila se literární díla. F R A N C I E Nejvýznamnější díla vytvořil francouzský klasicismus v dramatu. Pierre Corneille (1606 – 1684) – tvůrce moderní tragédie. Psal monumentální tragédie, jejichž konflikt vyplývá ze střetnutí osobních citů s nadosobními povinnostmi. Hrdiny jeho her jsou lidé svobodní a silní. Největší ohlas měla tragédieCid, v níž na motivech španělských romancí rozvíjí drama lásky a cti a zdůrazňuje velikost a cenu oběti. Jean Racine (1639 – 1699) – vytvořil psychologickou tragédii. Snad nejdokonaleji realizoval estetické zásady klasicismu a dramatu, jeho umění patří k vrcholům klasické tragédie. Náměty čerpal z antiky, avšak jeho postavy byly soudobé. Navazoval na Euripida. Jeho vrcholným dílem byla tragédieFaidra, jejíž titulní postavou je žena rozdíraná zločinnou láskou k nevlastnímu synovi a touhou po vykoupení. Moliére (1622 – 1973) – vlastním jménem Jean–Baptiste Poquelin. Byl největším autorem klasicistních komedií a jedním z nejvýznamnějších světových autorů komedií vůbec. Jeho dílo je živé dodnes. Navazoval na Plauta. Celý život zasvětil divadlu – jako autor, herec, režisér a později i jako ředitel královského divadla v Paříži. Na jevišti také zemřel. Ve svých 33 komediích předváděl soudobou pestrou mravní problematiku. Jeho postavy jsou ztvárněním snad všech výrazných typů, a tak dosahují nadčasové platnosti. Náměty jako her jsou různé – postavení ženy ve společnosti a v rodině, mravní cynismus feudálů, chorobná lakota, úlisnost, pokrytectví, přetvářka, snahy měšťanů po napodobení šlechty apod. Nejodvážnější hrou byla komedieTartuffe, kterou dlouho nemohl prosadit. Odhalovala pokrytectví a svatouškovství a svou titulní postavou mířila proti církvi a jejím praktikám. K vrcholům jeho tvorby patří i komedieLakomec – přestože je Harpagon bohatý, je nesmírně lakomý a krutě omezuje své děti a vykořisťuje i služebnictvo. Ačkoliv je mu šedesát, chce se oženit s mladičkou Marianou, i když ví, že ji miluje jeho syn Kleantes, kterého chce oženit s bohatou vdovou. Dceru Elišku chce prodat bez věna za stárnoucího boháče Anselma. Eliška má ovšem ráda Valéra, který je u Harpagona správcem a vlichocuje se do jeho přízně nejen tím, že zde slouží bez nároků na mzdu, ale že mu na oko bezcharakterně podlézá. Proměnu Harpagonova postoje způsobuje až ztráta 30 000 zlatých dukátů, za níž vězí ovšem intrika Kleantova sluhy Čipery. Výměnou za ně se Harpagon vzdává rád nároků na Marianu, a když se pak ještě ukáže, že Mariana a Valér jsou vlastně Anselmovými dětmi, nenamítá nic proti jejich svatbě s Kleantem a Eliškou. Jeho dalšími známými komediemi jsou např.Misantrop,Škola žen čiZdravý nemocný. Jean de La Fontaine (1621 – 1695) – nepatří již mezi francouzské dramatiky. Jeho doménou byly bajky –Bajky – v nichž shrnuje mravní naučení ve smys

Témata, do kterých materiál patří