Osvícenství, klasicismus, préromantismus - maturita

F R A N C I E

François René de Chateaubriand (1768 – 1848) – je jedním z prvních autorů, kteří se ze své současnosti poznamenané politickými i společenskými převraty obracejí do minulosti – do středověku, k náboženským mýtům i do exotické přírody. Jeho povídka Atala líčí tragický příběh lásky Indiána a křesťanské dívky Ataly.

Jean Jacques Rousseau – Nová Heliosa – příběh tragické lásky, sentimentální román. Rousseauismus – typ melancholie, kdy se líčí příroda a city v kontrastu s těžkým životem.

– Emil – příklady, jak vychovávat děti.

– Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi – názor, že lidé se rodí jako sobě rovni a až společnost je rozděluje.

– Společenská smlouva – filozofické dílo o tom, jak vznikl stát, nositelem moci ve státě je lid.

Antoine François Prévost – Manon Lescaut – příběh dívky Manon, která touží po slávě a penězích, proto si vybírá takové muže, kteří jí to zajistí. Poté, co onemocní tuberkulózou, jí jen jediný muž pomůže a ona zjistí, že ji jako jediný miloval.

A N G L I E

Thomas Percy – Památky staré anglické poezie – obsahují anglické lidové balady.

James Macpherson – Zpěvy tzv. Ossiana – skotský slepý bard, který žil ve 3. století, celé je to vymyšlené – padělek, inspirace Homérem.

Samuel Richardson – zavádí sentimentální román – psaný v dopisech, o nešťastné tragické lásce.

Laurence Sterne – cestopis (sentimentální román) Sentimentální cesta po Francii a Itálii.

N Ě M E C K O

Gotthold Ephraim Leasing – dramaturg – člověk, vybírající repertoár divadla, dramatik.

– Mína z Barnhelmu

– Emilia Galotti – tzv. protityranské drama, Emilia odmítne ženicha, vybraného jejím otcem.

On jí dá na výběr – buď svatba, nebo smrt. Ona si vybírá smrt, a to z otcovy ruky.

Johann Gottfried Herder – básník, myslitel, filozof. Zabýval se myšlenkou národní individuality, zkoumal původ a podstatu lidské řeči. Lidovou poezii považoval za odraz národního charakteru. Napsal dílo Myšlenky z filozofie dějin lidstva – každý národ přispívá k vývoji lidstva, národy se v čele vývoje střídají. Řekl, že teď mají být včele Slované → národní obrození.

Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832) – narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem. Dlouho žil ve Výmaru – byl ministrem, věnoval se různým oblastem státní správy, dále se zajímal o přírodní vědy – svými objevy v oboru vývoje rostlinstva a živočišstva se stal předchůdcem přírodovědné evoluční teorie. Po návštěvě Itálie, která přispěla k jeho naprostému sblížení s odkazem antické a renesanční kultury, se Goethe zprostil státních funkcí a věnoval se převážně

literatuře a vědě. Spolu s Schillerem tvořil německou kulturu. Dopisoval si s J. Dobrovským. Je považován za geniálního německého básníka. Spolu s Dobrovským a Schillerem se účastnil Sturm und Drang (Bouře a vzdor) – revoluční hnutí za tvůrčí svobodu, díla většinou končí tragickou porážkou hrdiny, nenechali se omezit klasicistními pravidly – vzorem Shakespeare. Johann je autorem básně Prométheus, jež pojednává o hrdém lidském vzdoru proti falešným božským autoritám. Napsal i Utrpení mladého Werthera, což je nevelký román, psaný formou dopisů, stal se největším literárním úspěchem 18. století. Lotta, kterou Werther miluje, se vdá za jiného. Werther je zdrcen a zabije se. Po vydání této knížky následovala vlna sebevražd. Výchovný román Viléma Meistra léta učednická – hrdinou je kupecký syn, který se při svém putování s kočovnou hereckou společností seznamuje s mnoha lidmi různých osudů i zájmů, pozorně vnímá všechny nové poznatky a intenzivně prožívá své citové vztahy. V bohatě rozvětveném ději sleduje Goethe především vývoj hrdinova charakteru, cestu zrodu člověka, který harmonický vývoj své osobnosti uvádí v soulad se zájmy společnosti.