Petrolejové lampy

Petrolejové lampy

Autor: Jaroslav Havlíček
Rok vydání: 1935 (později byl přepracován a opět vydán roku 1944)
Originální název: Vyprahlé touhy
Čtené vydání:

HAVLÍČEK, Jaroslav. Petrolejové lampy. 7. vydání, 4197. publikace. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1983. ISBN 01-081-83.

Forma:

Literární žánr: psychologický román
Literární druh: próza

Jazykové prostředky:
Text je psán spisovnou, spíše hovorovou češtinou. Vyskytuje se v něm přímá řeč, vnitřní řeč a polopřímá řeč. Vypravěč je vševědoucí; vystupuje jako blízký přítel hlavní postavy, který po delší uplynulé době vypráví její příběh. Je vševědoucí, často zasahuje do děje v podobě vysvětlování či popisu nálad a někdy přebírá názory a pocity postav, čímž se snaží dokreslit atmosféru dané situace. V textu lze najít nespisovné, a někdy i vulgární výrazy, ke kterým však autor dodává, že je užívá nerad. Příběh je vyprávěn chronologicky.

Obsah:

Děj:
Příběh románu popisuje život Štěpánky Kiliánové a její rodiny. Popisuje období od jejího narození až do jejího třicátého čtvrtého roku života. Zaměřuje se však také na osudy vedlejších postav a na celkový popis maloměstského života. Důležitý důraz je kladen na jejich psychologický vývoj v průběhu děje.

Postavy:

Štěpánka „Štěpka“ Kiliánová je jediná dcera stavitele Kiliána a jeho ženy Anny Kiliánové, rozené Malinové, narozena roku 1870 (během prusko-francouzské války). Štěpka má již od narození lehčí nadváhu a dvě brady navíc. Má černé mastné vlasy. Kvůli své silné postavě ji většina lidí považuje za starší, než doopravdy je. Pro svou výřečnost a upřímnost byla vždycky méně oblíbená, avšak jí to nikdy nevadilo, dokázala si poradit i sama. Nezajímá se o své postavení, ani o názory druhých. V životě se jí nesplní ani jedno z jejich přání (šťastné manželství, dítě), proto vždy nalézá útěchu v jiných aktivitách (divadlo, hospodaření, starost o nemocnou matku), kterými se snaží kompenzovat si to, čemu se jí nedostalo (projev lásky od rodiny, nápadníci, potomek). Je pověrčivá a na tyto pověry věří, z části také proto, že se jí vyplní.

Anna Kiliánová je matkou Štěpky. I přesto, že pochází ze statku na Vejrychovsku, po svatbě nabyla postavení měšťanské elity, s čímž přišla i její pýcha a bigotnost. Chovala se odměřeně a pohrdala lidmi pod ní a výraznějšími projevy emocí. Avšak v pozdějších letech svého života onemocněla a přestala chodit. Následně se stala přívětivější, milejší a méně konzervativní.

Pavel Malina je mladším bratrancem Štěpky, synem jejího strýce Maliny. V dětství byl i se svým bratrem Janem Štěpčiným výborným kamarádem. V mládí se rozhodl jít do kadetky a na vojnu, kam se také nakonec dostal. Vojna jej však změnila; ztratil účtu k jeho starým hodnotám (rodina, statek), udělal dluhy, které musel poté zaplatit bratr, čímž rodinný statek výrazně zchudl. Kolem třicátého roku života, když získal hodnost hejtmana, se vrátil domů, kde se poflakoval a žil z bratrovy a otcovy kapsy. Vše vesnické se mu zdálo směšné a jeho zdraví se výrazně, především v důsledku silného kouření, zhoršilo. Po nějaké době se rozhodl vzít si Štěpku pro její věno, se kterou však žil jen proto, aby nemusel pracovat. Někdy v této době se na něm projevil syfilis a jeho zdraví se drasticky zhoršilo. Konec života strávil v blázinci v Praze, kde také ve věku 38 let zemřel.