Literární interpretace - Hamlet

Šimon Žáček, 1. B

LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 3

1. Název díla: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Přeložil do češtiny: Martin Hilský

Základní informace o autorovi: William Shakespeare (r. 1564 - r. 1616) byl zřejmě nejúspěšnějším a rozhodně nejvýkonnějším dramatikem v dějinách Anglie a celého světa. Jeho díla byla přeložena do všech významnějších světových jazyků. Rovněž byl ryzím představitelem renesančního a humanistického smýšlení, které na přelomu 16. a 17. století zažívalo svůj vrchol. Narodil se v malém městečku Stratford nad Avonou do rodiny rukavičkáře. V osmnácti letech se oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou, jež již v té době čekala dítě; proto byl sňatek uspěchaný. Později se jim ještě narodila dvojčata, z nichž jedno zemřelo ve svém raném věku, což poznamenalo Hamletovu tvorbu. Po křtu novorozeňat Hamlet záhadně na sedm let zmizel a kromě pozdějších pověstí o něm nejsou žádné zmínky. Kolem roku 1592 doráží s kočovnými divadelníky do Londýna, kde startuje svou divadelní kariéru. Hrál a psal dramata v různých divadelních společnostech, v pár divadlech byl i spolumajitelem. Po morové epidemii se stal členem slavné společnosti Služebníci lorda komořího, která působila zejména v divadle Globe až do jeho vyhoření v roce 1613. V té době se Hamlet od spolku odtrhává a vrací se do svého rodiště za manželkou a dětmi. Umírá roku 1616 v den svého narození. Jeho tvorba se dělí na tři období: v 1. období (1591-1600) psal především komedie a historické hry; ve 2. období (1601-1608) začíná jeho tvorba (psal hlavně tragédie) být vážnější a protkaná pesimismem nad kritikou společnosti; ve 3. období (1608-1613) psal již hry vyvážené - tzv. romance. Shakespeare psal rovněž i básně a nepravidelné sonety zejména milostného charakteru. Většina historiků díky nim objevila možnou Shakespearovu sexuální nejistotu. V jeho dílu se neobjevují téměř žádné náboženské motivy, nýbrž se tu mísí lítost a výsměch tehdejší společnosti. Zejména ve svých tragédiích pak klade důraz na katastrofy způsobené sebemenším zaváháním. Jeho hlavní postavy bývají velmi komplikované a během děje dojde k mnoha jejich duševním zvratům. Mezi další jeho významné a věčné tragédie patří Othello a Macbeth. Rozhodně nezakrývá inspiraci antickými dramaty, filosofy a středověkou literaturou, avšak rozhodně nedochází ke kopírování. Mezi jeho současníky a významnými dramatiky patřil Christopher Marlowe a Ben Jonson.

1. 1. Literární druh díla: drama

Literární žánr díla: tragédie

Námět díla: Rozhodování se dánského prince mezi zabitím a nezabitím krále, jenž zabil

jeho otce a svého bratra, bývalého krále, pro zisk moci a královny.

2. TEMATICKÁ VRSTVA

Děj – fabule: Stráže hradu viděli už dvakrát po sobě o půlnoci ducha, který vypadal přesně jako bývalý dánský král. Zavedli k němu i Horatia, Hamletova přítele, a ten pak o tomto neuvěřitelném zjevení zpravil dánského prince samotného. Další půlnoc na ducha zesnulého otce Hamlet počkal a ten mu poté sdělil, že nezemřel na uštknutí hada při odpočinku na zahradě. Místo toho mu jeho bratr, Claudius, nalil jed do ucha a následně pojal jeho manželku, Gertrudu, za svoji ženu a získal pro sebe království dánské. Následně duch požádal Hamleta, ať vykoná zaslouženou pomstu pro svého otce. Zdrcený Hamlet uvažuje, jak nejlépe by vykonal mstu nad podlým strýcem a svůj smutek zakrývá pod veřejnou maskou blázna. Královský rádce Polonius se bojí, že je Hamletovo šílenství vyvoláno neopětovanou láskou jeho dcery Ofélie, jíž Polonius zakázal se s mladým princem setkávat. K potvrzení této domněnky se rozhodl Polonius využít svou dceru tak, že se pod jeho tajným dohledem Ofélie s Hamletem sešla v královské síni. Hamlet odhalil Oféliin záměr a dal svým šílenstvím najevo, že už Ofélii naopak vůbec nemiluje. V tu dobu přijíždějí do Kodaně potulní herci, jimž Hamlet přikáže pomocí jeho autorských textů zahrát ideální tragédii pro odkrytí pravosti duchova tvrzení a Claudiovy viny. Během hry je potvrzena královražda tím, že se Claudiovi udělalo zle. Hamlet jej už chtěl zabít, ale přistihl jej, jak se v síni modlí, což pro něho nebyla nejvhodnější příležitost. V tu dobu ho zavolala matka, aby se pokusila zjistit, co má za lubem. Avšak v jejím pokoji Hamlet nedopatřením probodl Polonia, jelikož uslyšel, že je za závěsem špehuje. Po tomto činu a Hamletově promluvě do matčiny duše se Claudius rozhodl požádat anglického krále o popravu Hamleta, jelikož je pro něho moc nebezpečný. Když se o vraždě svého otce dozvěděla Ofélie, zešílela a poté náhodou utonula. Hamlet cestou na loď do Anglie potkává norského prince Fortinbrase, jenž šel požádat Claudia o povolení dobytí jedné polské tvrze. Lstí a díky pirátskému přepadení lodě se dostává zpátky do Dánska. Mezitím se na královský dvůr vrátil syn Polonia, Laertes, hnán pomstou za vraždu otce. Claudius mu domluvil a dohodli se, že vyzvou Hamleta na šermířský souboj, přičemž otráví čepel Laertova rapíru a pro případ nouze i číši, z níž bude Hamlet pít. Hamlet po spatření pohřbu Ofélie neváhá a výzvu přijme. Avšak před soubojem si ještě Hamlet Laerta usmíří, ovšem po dvou zásazích od Hamleta Claudius již svého synovce vybízí k napití se vína. Hamlet však odmítá a namísto toho se jej napije Gertruda, která záhy omdlívá. Při pokračování souboje je Hamlet zraněn otráveným mečem a při omylné výměně mečů zasáhne i Laerta. Před tím než Laertes umře, si s Hamletem odpustí navzájem všechny křivdy. Ještě stihne odkrýt Claudiovy zločiny a probodnout ho. Záhy umírá Hamlet, který ještě předtím jedinému přeživšímu, Horatiovi, nařídil vyprávět dále o skutečném sledu událostí na elsinorském dvoře. Odkázal Fortinbrasovi přijíždějícímu z úspěšného tažení po právu dánské království. Fortinbras se zármutkem zhlédl onu krvavou katastrofu a uspořádal pro Hamleta mimořádný pohřeb.