Literární interpretace - Hamlet

POLONIUS – vlezlý a moralizující starý rádce; doplatil jako první na své špatné vlastnosti

LAERTES – mladý, ctižádostivý a nevrlý syn Polonia; touha po pomstě za zabití otce ho nenechala chladným a ztratil veškerý zdravý rozum; tímto počínáním je jakýmsi alteregem Hamleta

Vedlejší postavy:

HORACIO – věrný a oddaný přítel Hamleta; oba spolu kritizují shnilost celé společnosti

DUCH MRTVÉHO KRÁLE – osudový duch otce Hamleta soužícího se v očistci

ROSENCRANTZ a GUILDENSTERN – podlézaví a ziskuchtiví bývalí spolužáci Hamleta

FORTINBRAS – mladý norský princ a budoucí dánský král dychtící po dobývání

OSRIK – přetvařující se a vlezlý šlechtic, který je svoji předstíranou úctou všem vlezlý a falešně souhlasí s někým tehdy, když se m to hodí

HERCI – kočovní umělci, kteří žijí z nouze, čili dělají cokoli, co jim kdo nakáže; ve hře vytvářejí obraz (Hamletův pohled) proběhnutých událostí příběhu

DVA HROBNÍCI – důvtipní, mrzutí a cyničtí, avšak nevzdělaní a obyčejní měšťané

MARCELLUS, BARNARDO, FRANCISCO – věrná a udivená stráž hradu

VOLTEMAND a CORNELIUS – dánští vyslanci do Norska

PÁN – dvoru oddaný šlechtic komentující dění

REYNALDO – poslušný a zvědavý sluha Polonia

KAPITÁN NORSKÉHO VOJSKA – vojevůdce doprovázející Fortinbrase

KNĚZ – přísný vykonavatel Boží moci; za jeho dohledu je ukládána Ofélie do hrobu

ANGLICKÝ VYSLANEC – posel přijíždějící odpovědět dánskému králi na dopis

Pánové, sluhové, vojáci, námořníci, stráže

3. KOMPOZIČNÍ VRSTVA

Děj je vyprávěn chronologicky. Ač je dějových linek v příběhu přítomno více, nakonec se stejně všechny sběhnou dohromady v onom krvavém finále. Ač některé sekvence jsou vypravovány retrospektivně, autor se tohoto postupu věrně drží.

Kompoziční části díla:

• Expozice: stráže a Horacio objevují ducha Hamletova otce a sdělují to Hamletovi

• Kolize: Hamlet se dozvídá od ducha pravdu o vraždě svého otce a rozhodne se pro krutou pomstu; předstírá přede všemi šílenství

• Krize: hra zobrazující Claudiův čin jej rozžhaví; Hamlet záhy zabíjí Polonia a Claudius ho posílá do Anglie

• Peripetie: Ofélie zešílí; a posléze se utopí; Laertes vtrhne do království a naplánuje s Claudiem zabití Hamleta; Hamlet se vrací z Anglie a přijímá výzvu od Laerta

• Katastrofa: souboj Laerta a Hamleta na život a na smrt; otrava Gertrudy vínem, zavraždění Laerta, probodnutí Claudia, smrt a pohřeb Hamleta

4. JAZYKOVÁ VRSTVA

Dovoluji si říci, že spis bohatší na jazykové prostředky již nepřečtu. Jsou hojné na každé straně, avšak správně využité, nikoli zbytečně zdobné. Jejich použití nám přibližuje chování a společenské postavení jednotlivých postav. Nachází se tu nespočet archaismů a historismů (např. karbunkuly, rapíry, vašnosti), vznešených obratů a inverzního pořadí vět zejména z úst šlechty, naopak nejnuznější občané mluví hovorovým až nespisovným jazykem. Lze tu najít i ironické a sarkastické narážky (např. „Člověk může chytit rybu na červa, který snědl krále, a sníst rybu, která snědla toho červa.“), slovní hříčky (např. „Ale co by si vaše dcera počala, kdyby počala?“) a silná hodnotící adjektiva (např. „to velké mimino, co stojí před vámi, ještě nevyrostlo z plenek“) – to zejména v promluvách šíleného Hamleta. Rovněž se dočkáme i bohatých metafor (např. „Zahrada plná plevele, co žene na semeno.“), metonymií (např. „Nejsme špicí na čepici štěstěny.“), personifikací (např. „(hrob) otevřel těžkou, mramorovou tlamu…“), přirovnání (např. „duše zčerná mu jak peklo“), pleonasmů (např. „podlá podlost“), eufemismů (např. „viděl jsem ho jít do onoho domů“), apostrof (např. „Poklekni, pýcho!“) atd.