Literární interpretace - Hamlet

Děj – syžet: Dílo je psáno jak ve verších (klíčové rozhovory a úvahy, písně), tak i částečně prozaicky (praktičtější rozhovory a vypravování, dopis). Verše se většinou až na Oféliiny a hrobařovy písně nerýmují vůbec, anebo se rýmují jen poslední dva verše jednotlivých promluv postav. Události tu jsou do sebe poskládány ve velmi dynamickém sledu, čemuž pomáhá až detektivní pátraní Hamleta po pravdivosti činu a vážné důsledky jeho dlouhého váhání. Vyostřené a konfliktní dialogy, kde se objevuje či jen odráží pravý obraz postav, se tu nádherně snoubí s filosofickými úvahami a monology hlavní role a popřípadě i těch dalších. Přímá řeč je tu přítomna od začátku do konce, jak je u dramat zvykem. Není tu žádný prolog, autor uvádí diváky-čtenáře rovnou do děje.

Vypravěč: Vyprávěčem je autor sám, který stojí nad příběhem, čili není možné jej v knize zaregistrovat. Pouze zprostředkovává prostor postavám k jejich vyjadřování se. U všech výraznějších postav jsou zobrazeny přesně jejich vlastnosti skloubené s jejich počínáním ve hře. Faktem je, že žádná postava není bez poskvrny, ač se jejich poznamenání zlem výrazně liší. A s tím i autorovy sympatie. Zdá se mi, že Shakespeare si se čtenáři lehce hraje a trochu se „inkarnuje“ do Hamleta, prostřednictvím něhož hlavně hodnotí osoby v okolí. Jelikož Hamlet, ač jeho počínání není nejlepší, je tu zobrazován jako nejmoudřejší, je jasné, že autor je mu nakloněn nejvíce. Jeho moudrost a rozvážnost je dána genetikou, což víme díky Duchovi zesnulého krále. Kladně je zobrazován i Horacio, jehož hlavní vlastností je věrnost svému příteli. Nejzáporněji je naopak zobrazován zbytek královského dvora (s výjimkou Laerta a Ofélie). Často se šlechticové chovají hloupěji než obyčejní měšťané.

Prostředí: Děj je inspirován středověkou skandinávskou pověstí, avšak je zasažen do tehdejší doby (počátek 17. století). Příběh se odehrává na dvoře a u dvora dánského hradu Elsinor. Tato doba severoevropské renesance zobrazuje zkaženost nejvyšších vrstev.

Hlavní postavy:

HAMLET – citlivý, moudrý a vzdělaný dánský princ, který uvažoval tak dlouho o pomstě otce až to strhlo lavinu fatálních následků; před veřejností ze sebe dělal šílence, aby se kryl před odhalením jeho záměrů

CLAUDIUS – strýc Hamleta, král dánský; mocichtivý, krvesmilný a rozhazovačný zabiják, kvůli němuž se do země míru dostavily nepokoje; snažil se intrikami ze všech problémů vycouvat a zpovídat se, vinu za své činy doopravdy necítí

OFÉLIE – mladá, něžná, milá, krásná a poslušná dcera Polonia; milovala Hamleta, po zjištění smrti otce se zbláznila, na rozdíl od Hamleta doopravdy

GERTRUDA – slabá a přetvařující se matka Hamleta; stydí se za své chyby a hnusné činy, avšak společenská pozice ji nedovoluje přestat; zde vidět jakousi paralelu mezi ní a Oidipovou Iokasté