ČD - Kytice - Karel J. Erben

Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Lit. druh: lyricko-epický

Forma: poezie

Lit. žánr: balady

Rok vydání: 1853

Autor, tvorba:

• Český historik, spisovatel, básník, překladatel

• Představitel lit. romantismu

• Po venkovských archivech sbíral lidové písně, pohádky, říkadla, pověsti

• Díla: Prostonárodní české písně a říkadla, České pohádky

Další autoři z této doby: K. H. Mácha, J. K. Tyl, K. H. Borovský, B. Němcová

Téma: balady mají vyhrocený děj, vyplývající z nějakého hrůzného činu, jehož se někdo dopustil; hlavní je vina a trest; vztahy mezi matkou a dětmi

Kde: často vesnice, chalupa, les, jezero, …

Kompoziční výstavba:

• 13 balad (původně 12)

  • básně s tragickým koncem, většinou psány formou dialogů

  • Kytice je stěžejní a další na ni navazují, jako květy

• ke sbírce patří i Erbenovy poznámky (tzv. Poznamenání), ze kterých čerpal, a 14 krátkých Písní

• v původní sestavě dvanácti básní, jejichž děj se odehrává na venkově, vyniká důmyslné řazení - balady jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi (první s poslední, druhá s předposlední...):

  • Kytice a Věštkyně - dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům

  • Polednice a Vodník - záporná role nadpřirozených postav

  • Poklad a Dceřina kletba - narušení vztahu mezi matkou a dítětem

  • Svatební košile a Vrba - přeměna člověka (oživlá mrtvola milence a žena převtělená ve vrbu)

  • Zlatý kolovrat (pohádka) a Záhořovo lože (legenda) - vina, pokání, konečné vykoupení

  • Štědrý den a Holoubek - kontrasty, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí

  • Lilie - 13. báseň, nikam se nehodí

Lyrický subjekt: neosobní

Hl. postavy: většinou ženy, matky

Vyprávěcí způsob: er forma

Jazykové prostředky:

• básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora, epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu, bez určení místa a času)

• k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné věty

• citoslovce místo sloves, přímá řeč

• básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost

• balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování

Ukázka:

Zemřela matka a do hrobu dána,

siroty po ní zůstaly;

i přicházely každičkého rána

a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;

duše její se vrátila

a vtělila se v drobnolistí kvítek,

jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,

poznaly ji a plesaly;

a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,

mateřídouškou nazvaly. -

Mateřídouško vlasti naší milé,

vy prosté naše pověsti,

natrhal jsem tě na dávné mohyle -

komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,