Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Solzenycin_Jeden den

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (32,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Alexandr Solženicyn – Jeden den Ivana Děnisoviče Druhová a žánrová charakteristika: Próza, povídka - společenské události se promítají do individuálních osudů postav Celková charakteristika : Rozsáhlá povídka (kolem 120 stran) s dokumentárními a autobiografickými rysy. Postavy : Vypravěč se soustředí na Ivana Děnisoviče, trestance odsouzeného na 10 let za údajnou velezradu a umístěného do jednoho ze sibiřských komunistických pracovních táborů, přitom však zachycuje i některé z dalších postav tvořících osazenstvo tábora – spolutrestance, vedoucího party a jeho zástupce, hlídače, kuchaře, vedoucího směny, lékaře ad. Děj a kompozice : Povídka je psána v er-formě, vypravěč zachycuje Šuchovovýma očima jeden lednový den v pracovním táboře na severu Ruska od budíčku v 5 hodin ráno přes nástup na jídlo a práci na stavbě teplárny až do večerní prověrky a večerky. Život trestancům stěžuje kruté zacházení, nepřetržitý mráz hluboko pod nulou, nedostatek jídla a teplého oblečení, těžká dřina na stavbě i nařízení oklešťující osobní svobodu jednotlivce až na kost. Jediný způsob jak přežít je věnovat se různým melouchům, podlézat nadřízeným a bohatším, šmelit s jídlem a být neustále ve střehu, kde přijít k soustu mimo příděl. Člověk zbavený lidské důstojnosti je navíc schopen všeho a jeho usilování se smrskává na systém ,,fíglů“ a ,,podvodů“, jimiž se snaží udržet při životě. Šuchov si jako jeden z mála zachovává poslední zbytky hrdosti, které ho ještě dělí od žebrání a vylizování misek po spoluvězních. Přitom stejně jako ostatní ví, že po skončení desetiletého trestu, které se již blíží, přijde dalších deset let anebo vyhnanství. Líčení událostí dne je sice chronologické, avšak vypravěč cítí potřebu řadu jevů komentovat a odbíhá do minulosti nebo i mimo tábor, např. aby vylíčil život Šulochovy rodiny v kolchozu. Jazyk a styl : Jazyk povídky je charakteristický bohatou slangovou slovní zásobou, která je úzce spjata se specifickým prostředím lágru (parťák, machr, stočtyřka, štípnout něco, jít do díry, deset vostrejch, kárové atd.). Autentické lexikum výrazně napomáhá k vystižení atmosféry Gulagu. Příznačné je označení a vyvolávání trestanců čísly ( Suchov je SČ-854), které mj. potlačuje jejich identitu. Vypravěčovo líčení je prosté, neafektované, místo expresivity nechává působit holá fakta. Nesnaží se ani moralizovat, ani kritizovat chování jednotlivých vězňů, pouze je zachycuje jako svědectví o jistém místě v jistém čase. Okolnosti vzniku díla : Povídka vznikla na základě autorových vlastních zážitků z Gulagu a na základě vyprávění spoluvězňů v letech 1950-51. Původní verze byla politicky mnohem ostřejší než o 11 let mladší první vydání.Solženicyn považuje sebe samého za kronikáře Gulagu a texty z tohoto prostředí píše prý pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem zadržováni. Vliv díla : PovídkaJeden den Ivana Děnisoviče byla jedním z prvních lit. děl, díky nimž se světová veřejnost mohla seznámit s praktikami stalinského režimu a se skutečnými poměry, jaké panovaly v sovětských pracovních táborech. Od prvního vydání v časopiseNovyj Mir (1962) se dočkala stovek dalších vydání v cizině. Gulagem či pracovním táborem obecně byla inspirována i další lit. díla – např. PasternakůvDoktor Živago (1957) čiSynové gulagu Armanda Maloumiana (1976). Mnohem rozsáhlejší svědectví podal sám Solženicyn o mnoho let později po své povídkové prvotině trojdílným románemSouostroví Gulag. Literárně-historický kontext: ruský spisovatel - prozaik publicista a politický činitel - 2. polovina 20. století jako dobrovolník odešel bojovat na fontu v 2SV, stal se důstojníkem a byl vyznamenán za statečnost za kritiku Stalina strávil v trestných táborech 8 let, byl propuštěn v roce 1953, poslán do vyhnanství v Kazachstánu, po roce 1957 byl rehabilitován kvůli svým demokratickým postojům byl vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů, v roce 1970 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, získal ji, ale nepřevzal z obav, že nebude vpuštěn do Sovětského svazu po vydání jeho nejslavnější knihySouostroví Gulag(líčí drastické podmínky a osudy obětí stalinistického režimu) byl sovětskými úřady vypovězen ze země pobýval v západním Německu a USA, do Ruska se vrátil v roce 1994 za své dílo získal další literární ocenění

Témata, do kterých materiál patří