17. Karel Hynek Mácha, Máj

Karel Hynek Mácha

Máj

Umělecká část

I. část

• Téma a motiv

  • Tragická láska, smrt, filozofické sebepoznání, kritika společnosti, náboženství a církevní dogma (neměnící se myšlenky) v kontrastu s přírodou

  • Touha člověka po svobodě a lásce, schopnost obětování se pro ni a jeho boj s osudem

    • Téma – tragédie mladého člověka jehož život se svázal s osudy dalších postav – tragédie 3 lidí, obvinění společnosti

    • Motiv – příroda, láska k vlasti, smrt, příroda, kontrast smrti a lásky

• Časoprostor

  • Okolí Máchova jezera, hrad Bezděz, žalář, popraviště

  • 1. polovina 19. století, autorova současnost

• Kompoziční výstavba

  • Chronologický děj s retrospektivními prvky (minulost Viléma)

  • Skládá se z

    • Věnování

    • 4 zpěvy

    • 2 intermezza (vsuvka, meziobdobí)

  • Zpěvy končí zvoláním, kromě druhého

    • Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!;

    • Viléme! Viléme!! Viléme!!!;

    • Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!

• Literární forma – poezie

  • Druh – lyricko-epický

  • Literární žánr – lyrickoepická báseň

II. část

• Vypravěč – er forma

  • 4. zpěv je v ich formě – lyrický subjekt přímo vstupuje do básně

• Postavy – fiktivní, nereálné

  • Postavy se spolu nikdy nepotkají, nepřímá charakteristika

    • Vilém – loupežník, zločinec, společností odsouzen a považován za špatného, sám se cítí jako nevinný, obviňuje společnost a svého otce

    • Jarmila – miluje Viléma, uvědomuje si svou vinu – sebevražda

    • Hynek – vypravěč, autor, ztotožňuje se s Vilémem, symbol poutníka

• Děj

  • I. Zpěv

    • Lyrické líčení krásné večerní májové přírody a naproti tomu epické líčení toho, jak čeká Jarmila na svého milého Viléma. Sedí na skále a vyhlíží milého, kterého už 20 dní neviděla. Místo něj připlouvá loďka s jiným mužem, který ji oznamuje, že Vilém byl dopaden za vraždu jejího svůdce (byla svedena ještě předtím, než se poznali) a nazítří bude usmrcen. Vilém čeká na popravu na druhém břehu jezera. Zoufalá Jarmila skočí do jezera. Zvolání: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!
      obraz dvojí lásky – přírodní a lidské (protiklad)

  • II. Zpěv

    • Lhostejná příroda, znázornění času. Vilém uvažuje v noci před popravou ve vězení (symbol hvězdy, která letí odnikud nikam). Vzpomíná na to, jak ho otec v dětství vyhnal z domova a on se dal na cestu zločinu. Jako vůdce loupežníků se zamiloval do Jarmily. Poté co zabil jejího svůdce, svého otce, byl zajat. Zítra bude popraven. Žalářník s ním soucítí a je mu Viléma líto.
      Vilém přemýšlí nad otázkou viny (vinen není on, ale jeho otec a společnost), trestem, svobodou, nicotností pozemského života, posmrtným životem (mučivé myšlenky, samota, děs). Kontrast věčnosti přírody a pomíjivosti lidského života
      nejdelší a nejfilosofičtěji, expresivní monolog (otázky, zvolání), téměř třetina celé básně

  • I. intermezzo (půlnoc)

    • V noci se Vilémovi zdá o popravě. Inspirace lidovou pověrou, komponované jako scéna z dramatu, dějištěm je popravčí pahorek. Sbor duchů se v noci na popravišti chystá na Vilémův příchod a příroda (duchové, svatojánské mušky, žáby, vítr, měsíc) slibuje, jaký mu vystrojí pohřeb.