SPALOVAČ MRTVOL - Ladislav Fuks

− význačnou jazykovou zvláštností jsou Kopfrkinglovy eufemismy – nadobačná, něžná, čarokrásná, drahá

− hra s fakty a historickými reáliemi, které, jak předpokládá, čtenář zná

− mystifikace, složitá symbolika, rozvinuté metafory, ironie (sarkasmus)

HLAVNÍ POSTAVY

− pan Kopfrkingl - obětavý zaměstnanec krematoria, vzorný otec, důsledný, stará se řádně o rodinu a výchovu dětí,

postupně se mění v udavače a vraha, lehce manipulovatelný, sklony k fašismu, okázalý nekuřák a abstinent, nechává se
oslovovat Roman od ženy

− Matrie (Lakmé, nebeská) – žena pana Kopfrkingla, poloviční židovka, milá, hodná, nazývají ji Lakmé, tichá a nevýrazná

− Zina – děti Marie a pana Kapfrkingla, hodné, poslušné (nemají svůj názor), nadaná

− Milivoj – děti Marie a pana Kapfrkingla, hodné, poslušné (nemají svůj názor), šikanovaný

3

Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks

− Willim Reinke – kamarád pana Kopfrkingla, stoupenec fašismu, přemluví Kopfrkingla aby se přidal ke straně, namyšlený,

manipuluje s lidmi

− další postavy: pan Strauss, Rubinstein, pan Dvořák, doktor Bettelheim

DĚJ:

Příběh se odehrává v Praze v době konference v Mnichově 1938, kde žije hlavní postava pana Kopfrkingla se svou rodinou. Kniha začíná
návštěvou Kopfrkingla u ohradgeparda, kde se ze se nejedná o svou paní Marií, která není jinak než Lakmé, před devatenácti lety. Pan Kopfrl
pracuje v krematoriu, kde spaluje mrtvoly, což považuje za nesmírně ušlechtilou práci. Aby se zlepšil , tak zaměstnává dva lidi a to pana
Strausse a pana Rubisteina, který nabízí služby spalovny. Pan Kopfrkingl má dvě děti šestnáctiletého Miliho a osmnáctiletou Zinu. Kniha ukazuje
pohled na člověka, kterého zajímá jen jeho práce. Jeho řeč se vždy vrací ke smrti, že spalování je nejlepší osvobození od utrpení. Během
celého děje se hlavní postava setkává na různých místech s manželským párem, kdy žena rozjímá svého manžela a ten ji pokaždé někde jinde.
V příběhu nastává změna a to tehdy , když přijde na návštěvu přítel zapřisáhlý Němec Willy Reinke, který později pozve Karla s Milim na box
jakožto vůdcův sport. Tam uvrtá Karla do fašismu. Dokazuje mu, že je čisté německé krve a měl by něco ukázat. Na nátlak Reineho , aby ho
přesvědčit o své odvaze, jde v převlečení za tuláka vyzvídat u synagogy. Pan Kopfrkingl jinak trochu podivín neustále hovoří o utrpení, o
lítosti.Willi ho přesvědčí , že je to starý zapomnětlivý národ, že brzdí rozvoj vůdce. Karel se postupně dostává do SDP a později do NASDP, je
přijat mezi stoprocentní Němce a má být povýšen, jenže protože má židovskou manželku, tak to nejde. On slíbí,že se rozvede. Dlouho se nic
neděje, pan Kopfrkingl žije jako obvykle, chodí s rodinou na výlety po rozhlednách a neustále se míle chová. Jednoho dne poslal děti na
návštěvu k tetě a slíbil manželce hezký večer. Připravil večeři a že se spolu vykoupou. Jeho věčně zamlklá žena nic nenamítá. Když chce, aby
zapnula ventilátor, neváhán a vyleze na židli, že tak učiní a tu jí podrhl nohy a šel ohlásit sebevraždu ženy, že to s ním už vydržet jako to
Židovka nemohla. Pan Kopfrkingl se stal ředitelem, hned několik lidí vyhodil a dál se staral o své blaho. Když zjistil, že syna by na německém
gymnáziu nevzali, vzal ho na procházku do krematoria, že mu ukáže , kde pracoval. Tam otevřel víko rakve a syna umlátil tyčí, poté ho zavřel do
rakve a nahlásil zaběhnutí syna.Jedinou zálibou pana Karla byla četba jeho oblíbené knihy o Tibetu, kterou neustále dokola četl a čerpal
filozofii, že čím dříve se člověk obrátí v prachu, tím dříve se osvobodí z pozemského utrpení.Po nějaké době k němu přišel zahalený chlápek s
tím , že se má stát novým dalajlámou a prý pro něj přijde. Chystal se k dalšímu osvobození k vraždě své dcery. V závěru se Kopfrkinglovi zjevuje
halucinace tibetského mnicha, který v něm zemřel našel inkarnace dalajlámy. Kniha končí po válce, kdy pan Kopfrkingl jede vlakem s blázny a
potkávají zástupy vyhublých lidí, kde poznává své dávné známé.