SPALOVAČ MRTVOL - Ladislav Fuks

− literární směr: druhá vlna valečné prózy

TÉMA A MOTIV

− téma: postupný rozvrat osobnosti vlivem historických událostí a nátlaku, od mírumilovného člověka, který má rád svoji

rodinu až po vraha, který ji celou zabije, ideologie moci, změna člověka, manipulace

− motiv: varování o vlivu hrůznosti války na lidskou psychiku

− Fuks se soustředí zejména na myšlenkové procesy zprvu nezkažené mysli, které zrcadlí její pozvolný úpadek a přechod

do klinického stavu

− autor velmi dobře postihl fakt, že přeměna milého a vlídného muže na vraždícího psychopata probíhá skrytě uvnitř

postiženého a může být okolím zcela nepovšimnuta

− pasivita Kopfrkinglovy blízké společnosti umožnila, aby příběh dospěl ke svému hrozivému konci

− depresivní ladění knihy podtrhává epilog, ze kterého se čtenář dovídá, že i po letech v léčebně považuje Kopfrkingl své

vraždění za službu veřejnosti

− postava syna – nese určité autobiografické prvky – časté útěky mladého Milivoje vyjadřují autorovo zoufalství

z bezvýchodné situace a nepochopení ze strany blízkých

KOMPOZICE

− chronologická výstavba děje → příběh směřuje k výrazné pointě

2

Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks

− minimální odbočky od hlavní dějové linie, paralelně probíhající dějinné vývoje

− gradace (cca. posledních 20 stránek) = zrychlení děje

− rozdělena do 15 kapitol

− jednotlivé kapitoly i scény (př. návštěva panoptika, zápas v boxu, vycházka na rozhlednu) jsou propojeny stále se

vracejícími motivy (př. motiv růžolící dívky v černých šatech, tlustého pána)

− stále se opakují i některé slovní obraty a přívlastky (př. motiv snubního prstenu, novinové titulky, motiv hudby)

− čtenář brzy zjišťuje, že za všudypřítomnou vlídností se skrývá tragická skutečnost, že slova neodpovídají kruté realitě a

skrývají i něco jiného, než se na první pohled zdá

− propojuje reálný svět s iluzemi, sny a halucinacemi (návštěva tibetského vyslance)

ČASOPROSTOR

− Československo (Praha) v období pozdní 1. republiky a raného Protektorátu

− 1937, 2 roky před válkou, začíná fašismus

JAZYK A VYPRAVĚČ

− vyprávěn v er-formě x perspektiva hlavní postavy je dominantní

− monology pana K. často dominují

− vypravěč události pouze zaznamenává, ale neinterpretuje, čímž zamlžuje motivaci některých Kopfrkinglových činů

− striktně spisovný jazyk → často vyznívá velmi nepřirozeně a postavy tak působí na čtenáře chladným a odtažitým

dojmem

− monotónní styl řeči narušuje pouze starý manželský pár, který se objevuje na více místech knihy – vocuď, nějakej

− dialogy – přímá řeč, nepřímá řeč

− podstatnou část knihy tvoří vnitřní monology hlavní postavy, které jsou však často psány v uvozovkách a může teda jít o

samomluvu