Sto roků samoty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Sto roků samoty
Autor: Gabriel García Márquez
Rok vydání: 1967
Originální název: Cien años de soledad
Čtené vydání:
MÁRQUEZ, Gabriel García. Sto roků samoty [online]. Praha: Hynek, 1997 [cit. 2022-01-22]. ISBN 80-85906-71-6. Dostupné z: https://uloz.to/file/qoEesmy0s2yG/marquez-gabriel-garcia-sto-roku-samoty-mobi#!ZJMwBQR2ZmOuLwH3MwSuAQquAGAwL0q5ZaAkYx00Z3q+pwH3Aj==
Forma:
Literární žánr: román / magický realismus
Literární druh: próza
Jazykové prostředky:
Kniha je psána spisovným jazykem, ve kterém se vyskytuje několik málo vulgárních výrazů. Příběh knihy je psán z pohledu třetí osoby, která vystupuje jako nezaujatý vypravěč. Vyprávění je chronologicky vyprávěné, celý příběh se však již odehrál a vypravěč v některých chvílích nastíní, co postavy čeká (například když Aureliano Buendía odchází do první války, dozvíme se, že přežije a zemře až přirozenou smrtí). Styl vyprávění je tak nejasnou kombinací vyprávění a kroniky. Text není rozdělen do kapitol ani částí, příběh je nepřerušovaný. Zajímavé na příběhu je, že v něm nikdy nejsou zmiňována konkrétní data ani časové údaje. Přímá řeč se v příběhu vyskytuje, ale nejdelší dialog má pouhých šest replik.
Obsah:
Děj:
Příběh knihy vypráví o rodině Buendíových, zakladatelích odlehlého kolumbijského městečka Macondo v průběhu jednoho sta let. V příběhu jsou popsány osudy šesti generací rodiny, od zakladatele města, José Arcadia Buendíi, až po posledního člena rodu, Aureliana Babilonii.
José Arcadio zabije v souboji o čest Prudencia Aguilara a pronásledován jeho duchem (a pocitem viny) se rozhode spolu se svou ženou Úrsulou (která je zároveň jeho sestřenice) a několika dalšími rodinami odejít z Riohache a založit nové město. Příběh začíná ve chvíli, kdy tyto rodiny založí město.
Hlavní myšlenka:
Kniha popisuje vývoj post-koloniální jihoamerické společnosti a její kulturu. Osudy rodiny jsou popisovány jako cyklické, kdy postavy sdílí nejen stejná jména, ale i charakter. Příběh, který je psán v průběhu století, se nezabývá jednotlivými těžkostmi a chvilkami štěstí, ale naopak suše popisuje život, jaký je, se všem dobrým i špatným takovým způsobem, že nutí čtenáře vnímat ho z jiné perspektivy.
Celá kniha je podobenstvím na život, smrt, stárnutí a nezastavitelný cyklus života.
Rodina Buendíových a Macondo:
V knize může čtenář narazit na paralely mezi osudem Buendíových a stavem Maconda. Na samotném začátku knihy, kdy je Macondo založeno, se jedná jen o malou vesničku uprostřed bažiny, jejíž osud je nejistý. Ve stejném rozpoložení jsou první osadníci, které José Arcadio provedl děštným pralesem a přivedl na toto místo. Později, kdy se rodina Buendíů rozroste a pouta mezi jejími členy se upevní, příchází do Maconda Arabové a další osadníci. Původně hliněné domy jsou nahrazeny koloniálními stavbami, započne i stavba kostela a do města přichází i kolumbijské úřady. V době, kdy se Aureliano Segundo provdá za Fernandu, nastane u něj období nezřízených pitek a zabíjaček, kterými se snaží zamaskovat smutek, do kterého ho dostalo nešťastné manželství. V té samé době do města přichází americká banánová společnost, vzniká americká čtvrť, a i přes zdánlivý blahobyt se město zmítá v sociálních problémech a odcizení obyvatel. A na konci knihy, když v Macondu skončí čtyři roky trvající deště, a z kdysi vzkvétajícího města zůstaly jen polorozpadlé chatrče, přežívají v domě Buendíů jen poslední členové tohoto rodu, kteří, aniž by to věděli, čekají na svou smrt.