Struktura literárního díla

Struktura literárního díla

Literární dílo se dělí na 3 složky:
- jazyk
- téma
- kompozice

1. Jazyk
- dán autorovým uměleckým záměrem
- sdělná a estetická funkce (= charakteristika postav, prostředí…)

A. používají se různé vrstvy jazyka:
- spisovná Čj (i hovorová) = základ (!i spis. Čj může charakterizovat)
- nespisovná Čj (slang, nářečí, argot – jazyk společenských živlů, obecná Čj – i vulgarismy)
! liší se autorská řeč a promluvy postav

B. zvukové prostředky:
- eufonie (libozvučnost) = příjemně znějící seskupení hlásek: v mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh
- kakofonie = nelibozvučnost: chandrarada tesku tes
zvukomalebně působí i citoslovce: a před chalupou z koně hop…
- onomatopoie (zvukomalba) = napodobení zvuku slovy: na topole podle skal zelený mužík zatleskal
- paronomázie = opakování stejných hlásek ve slovech se stejným základem: slavme slavně slávu Slávů
slavných

C. slova neutrální/zabarvená:
- eufemismus = zjemnění: odešel (=zemřel) X dysfemismus: chcípnul
- archaismus = slovo staré, už se užívá modernější výraz: lučba (v chemii), pištec, anžto, drahný, pročež
- historismus = slovo zastaralé, označuje zaniklou skutečnost: postol, dráb, calta, kyrysník
- neologismus = nové slovo: vygooglovat
- poetismus = slovo básnické: luna, oř
- slovo knižní: hvozd, chrabrý

D. obrazná pojmenování (=tropy):
- nejde o nová slova, ale o zvláštní kombinace a nové souvislosti
- metafora = přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti: perly rosy, stříbrný vítr, letěl do školy
patří sem i personifikace = zosobnění: o lásce šeptal tichý mech
- metonymie = přenesení pojmenování na základě vnitřní, věcné souvislosti: čtu Čapka, vypil dva šálky, nosí
kanady, přišlo psaní…
- synekdocha = záměna části za celek a naopak: vrátil se pod rodnou střechu, ví to celá ulice
- perifráze = vyjádření opisem: už pečou svatební koláče (= vdává se)
- oxymóron = spojení protikladů: květy zla, umřelé hvězdy svit
- synestézie = míchání vjemů (vidění + zvuky…)
- ironie, sarkasmus = využití slov v opačném významu (sarkasmus = silnější ironie): oslí uši právě ke koruně
patří
- hyperbola = nadsázka: stokrát děkuji, tisíckrát ruku líbám X opakem je litotes = 2x zápor=oslabení: mne ona
nemá nerada
- alegorie (jinotaj) = vyjádření myšlenky skrytě v příběhu (v bajkách)

E. přímá pojmenování:
- epiteton = básnický přívlastek: 1. stálý: bílý sníh, 2. zdobný: živoucí den, něžná záře, růžový večer, 3.
přirovnání: oči jako dva pecny, rychlejší tebe
- antiteze = přirovnání protikladem:
odněkud kůň vyjíždí, - tvrzení
on nevyjíždí, - popření
on větrem letí jako vítr - nové vyjádření
- paralelismus = dva jevy vedle sebe, obdobné verše po sobě:
uměl jsem jedním tahem tvoje ruce
holubici na psacím stroji

F. básnické figury = zvláštní obraty ve větné stavbě (zdůrazňují):
- anafora = opakování na začátku veršů:
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva
- epifora = opakování slov na koncích veršů:
jaký je to divný kraj
milý bože, divný kraj