Tyrolské elegie, Karel Havlíček Borovský

Představitelé světového realismu

• Charles Dickens – Oliver Twist

• Guy de Maupassant - Kulička

• L. N. Tolstoj – Anna Karenina

Téma: Zesměšňování vlády i policie a zároveň vyjádření smutku po domově a rodině, násilná deportace z Čech do Tyrolska

Motiv: Hloupost, strach, politika, strach, zbabělost, noc, stesk po domově

Časoprostor: 19. století, Bachův absolutismus, Habsburská monarchie, Německý Brod, kde byl zatčen a následná cesta do Brixenu

Kompoziční výstavba:

• úryvek se skládá z 10 slok po 4 verších, děj je vyprávěn chronologicky

• úvod tvoří verš lidové písně z Chrudimska (Sviť měsíčku, polehoučku...)

• verš: výrazný rým a rytmus (trochej), celý příběh vypráví měsíci, který se stal jeho jediným společníkem na cestě

Druh: lyricko-epické

Žánr: satirická báseň, elegie (žalozpěv)

Vypravěč/lyrický subjekt: ich-forma (vypravěčem je sám Borovský)

Postavy:

• Karel Havlíček Borovský - milý, dobromyslný, vstřícný, odvážný a poctivý člověk; snaží se nepodléhat smutku z násilného odtržení jeho osoby od vlasti a rodiny

• komisař Dedera - vrchní komisař; podporuje Bacha; řídí převoz Karla Havlíčka Borovského do Brixenu

• stráž - velmi zbabělí, bojí se a očividně nemají čisté svědomí

• měsíček - promlouvá s Karlem Havlíčkem Borovským o Brixenu, o loučení s rodinou

Vyprávěcí způsoby: naznačená přímá řeč: Metejme los!, převažuje pásmo vypravěče

Typy promluv: monolog vypravěče

Veršová výstavba: každá sloka má 4 verše, rým je přerývaný (A, B, C, B)

Děj:

Tato satirická báseň o devíti zpěvech vypráví pravdivý příběh K.H.Borovského o jeho deportaci do Brixenu. Dílo je psáno jako monolog vypravěče obracejícího se k měsíci jako adresátovi.

Jednou pro něj v noci poslali kočár s policajty. Vzbudil ho četník a předal mu vzkaz od pana Bacha. Stálo tam, že potřebuje změnu povětří, a proto pro něj poslal kočár. Nemohl tedy odmítnout a i proto, že měl četník za rozkaz ho přemluvit. Dedera, který řídil jeho převoz, mu pravil, ať s sebou nebere zbraně a ať jde inkognito. Oblékl se a šel ven. Venku už stáli připravení koně a četníci. Rozloučil se s rodinou a jel.

Když projížděli přes Jihlavu, vzpomněl si na věznici Kufstein. Cesta z Reichenhallu do Waidringu byla hrozná. Jeli strmou cestou, kočár se houpal a on pravil, že je to tím, že v kočáře se veze i člověk se špatným svědomím a ať ten hříšník tedy vyskočí. Jen to dořekl, všichni vyrazili dvířka a vyskákali z vozu. Bez opratí a kočího cválal s koňmi sám. Přijel k poště, kde povečeřel. Poté si pro něj přišla policie.

Borovského uvěznili a do Čech poslali potvrzení o jeho převzetí. Často mu v Brixenu byl jediným přítelem měsíc, se kterým rozmlouval.

Autor zesměšňuje a kritizuje tehdejší vládu a policejní aparát.