VELKÝ ROZVOD NEBE A PEKLA - LEWIS

Další duch nese na rameni malou ještěrku – MacDonald vysvětluje vypravěči, že touto ještěrkou je Chtíč. Duch neochotně dovolí andělovi, aby ještěrku rozdrtil a osvobodil ho od břemene sexuální touhy. K vypravěčovu úžasu se ještěrka promění v krásného koně, který s duchem, nyní novorozeným mužem, cválá pryč směrem k horám. MacDonald vysvětluje, že když se lidé vzdají své pozemské touhy – i po svých blízkých – mohou se stát krásnějšími, mocnějšími a milujícími, než si kdy mysleli, že je to možné.

V závěrečných kapitolách románu MacDonald ukazuje Vypravěči krásného ducha, Sarah Smithovou . Sarah se znovu setkává s mužem, kterého kdysi znala, Frankem . Frank je tak zahořklý a nenávidí sám sebe, že se rozdělil na dva duchy: vysokého ducha „Tragéda“ a malého ducha „Trpaslíka“. Malý duch – zahořklá, sebenenávidějící bytost – používá těžký řetěz k ovládání Vysokého ducha – přehnaně dramatické bytosti, která přehnaně reaguje, kdykoli Sarah udělá něco byť jen mírně urážlivého. Sarah se v rozhovoru s Malým duchem snaží Frankovi říct, že se už nemusí nenávidět – je na místě bezmezné lásky. Malý duch se téměř chystá smát se se Sarah a zůstat v Údolí. Místo toho však zatáhne za řetěz a Vysoký duch teatrálně zuří a obviňuje Sarah, že ho nikdy nemilovala. Malý duch se zmenšuje, dokud není vůbec viditelný. Pak zmizí i Vysoký duch. MacDonald vysvětluje Vypravěči, že se Frank snažil manipulovat se Sarinou lítostí a starostí, aby na ni přenesl část své vlastní sebenenávisti. I když se může zdát kruté, že Sarah je v Údolí šťastná, místo aby trávila čas litováním Franka, MacDonald trvá na tom, že spasení by se měli radovat ze své vlastní spásy, a ne litovat zatracené. Kdyby to bylo jinak, tvrdí, pak by lidé v pekle mohli „vydírat“ lidi v nebi, aby se cítili mizerně.

Vypravěč se ptá MacDonalda, zda lidé v pekle zůstanou v pekle navždy, nebo zda je jednoho dne Bůh osvobodí a přivede do nebe. MacDonald říká, že nebe je otevřené všem, kteří po něm skutečně touží. Vypravěč se však nesmí ptát, co se s lidskými bytostmi stane v budoucnosti. Je přirozeností lidských bytostí žít v čase a být si nejistý ohledně svých budoucích možností. Aby se člověk naučil tajemství spásy, musel by stát „mimo čas“ a vidět budoucnost – jinými slovy, přestat být člověkem. MacDonald ilustruje tento koncept tím, že vezme vypravěče k obrovské šachovnici , po které se šachové figurky rychle pohybují.

Vypravěč se náhle probudí – spal ve své pracovně.