Vladislav Vančura: život a dílo

Vladislav Vančura (1891–1942)

• český prozaik, dramatik, umělec (výtvarně nadaný – chtěl studovat výtvarné umění, ale na AVU ho nepřijali – občas scénograf), filmový scenárista a režisér, vystudovaný lékař (se svou ženou měl v jejich vile malou kliniku)

• meziválečné období – avantgardní směry

• v něj hlavně poetismus, jazyk. experimenty, prolet. umění, expresionismus

• jedním ze zakl. uměleckého spolku Devětsil

• byl jeho prvním předsedou, převzal to po něm lit. teoretik Karel Teige

• levicově orientovaný (1921 KSČ -> 1929 - Manifest sedmi proti vedení Gottwalda -> vyloučen)

• za 2. sv. války ve spisovatelské sekci Národního revolučního výboru inteligence -> 1942 zatčen a popraven (u rozepsané knihy Obrazy z dějin národa českého)

Jak píše?

• archaický jazyk, květnatá a složitá souvětí

• metafory, obrazotvornost; jazyk často důležitější než děj

• vypravěč – vstupuje do textu, oslovuje čtenáře, hodnotí, komentuje, prozrazuje dopředu

* M. Kundera o něm říká, že by mohl metafory prodávat a zásobovat jimi ještě dalších několik generací básníků.

DÍLO:

Pekař Jan Marhoul (1924)

• proletářské a socialistické tematika

• dobrý člověk X špatné prostředí (a nevlídná doba...)

Hl. hrdina Jan Marhoul má pekárnu v maloměstě, je tu spousta dělníků a chudých lidí, a on, protože je soucitný, často dává pečivo na dluh s tím, že mu to lidi jednou vrátí. Ale nevratí a on zkrachuje a docela nešťastný a nedoceněný zemře.

Pole orná a válečná (1925)

• protiválečný román (spíše obrazy než plynulý příběh)

• absurdita války, všudypřítomná hrůza a ničení lidskosti

Zemědělský dělník František Řeka loupí a zabije člověka, nikdo se to ale nedozví. Je poslán na frontu, tam padne – a stejně jako ostatní je s poctami pochován jako válečný hrdina a neznámý vojín.

Vančura se trochu vysmívá, protože:
1) hrdinu už vlastně poslali do války v poutech
2) předtím sám zabil člověka, takže je oslavován (mimoválečný) vrah.

Rozmarné léto (1926) + filmová adaptace

• humoristická novela; poetismus – lehkost, malé zápletky, letní atmosféra...

Majitel říčních lázní Antonín Důra si užívá léto se svými dvěma kamarády. Do maloměsta přijede kočovný kouzelník Arnoštek s krásnou asistentkou Annou, o jejíž přízeň se všichni tři postupně pokoušejí. Působí to trochu komicky, nikdo to nebere tak vážně. Po odjezdu komediantů se život městečka vrací do starých kolejí.

„Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“

Markéta Lazarová (1931) + filmová adaptace

(neměl by se označovat historickým, protože místo ani čas není blíže specifikováno)

• baladický román, 12.–13. století (hluboký středověk)

• inspirován rodovou kronikou Vančurů (pověst loupežníků)

• dva znepřátelené rody („zbojnická láska“) a tragické osudy